Na sever, ne na jih! A pak na východ, ne na západ!
„Na sever? K Baltu? Mami, vždyť tam už jsme byli.“
„Jo, zlatíčko, byli jsme u Balatonu. Teď pojedeme k Baltu, na sever, do Polska. To je rozdíl. Moře! Za rohem. Jen 850 kilometrů vzdušnou čarou.“
„Mami, moře na severu bude studené, ne?“
Logická úvaha. Koukám na protáhlé obličeje omladiny. Mladší dcera tvrdí, že když řeknu, že to nebude moc studené, bude to ledové. Syn zase, že s rodiči na dovču jedině s hodně daty na telefonu!
„Děcka, moře, pláže, bude to skvělé.“ Snažím se do té bandy vnést optimismus. „A ještě navíc si vezmeme Fanču s sebou!“ Náše věrná fenka Fanča se otočila, když slyšela svoje jméno.
Tak ještě zorganizovat přežití naší farmičky. Sousede, prosím tě, tady máme slepice, tady kuřata, tady kvočnu. Tady je žrádlo pro kocoura, tady pro ryby. Včely nic nepotřebují. A nezapomeň zalívat skleník, a tyhle kytky a tenhle záhon. Ještě štěstí, že tě máme. Děkujeme. A jedeme.
A už drncáme po dálnici – Praha – Berlín – Štětín. U polského Štětína odbočujeme z dálnice na Kamieň Pomorski. Naše první zastávka je Radowka, parkoviště blízko pláže. Tam nocujeme. Ráno si prohlížíme naše nocoviště. A jdeme prozkoumat blízkou pláž.
„Fančo, podívej, moře,“ křičí děti a všichni se rozbíháme po krásné, písčité pláži. Fanča se vrhla k vodě a snažila se chytat vlny. Rozdováděné děti s ní pobíhaly po pláži a společně jsme se vrhli do moře. Dobrý, teplejší než naše řeka, ne?
Polsko je opravdu krásná země. Nádherné borovicové lesy, dlouhé písečné pláže, mnoho možností zastavení s naším autíčkem nadivoko, milí lidé, dobré jídlo, přijatelné ceny. Velmi jsme si dva týdny užili, ačkoliv občas opravdu foukal severní vítr, moře burácelo a stromy se ohýbaly. Ale užili jsme si i krásné koupání, blbnutí ve vlnách, procházky po pláži, hledání nejhezčích kamínků a mušliček, užívání si volnosti a nicnedělání. Snažili jsme se vyhýbat přímořským letoviskům, které byly obležené množstvím lidí. Hledali jsme odlehlá místa na nocleh blízko pláže. A ta se dají v Polsku najít dobře.