Den třetí – Kendy
5.7.2025
Budeme dnes lelkovat? Snídani domlouváme na desátou a před dvanáctou nevyrážíme. Musím znovu smýt z vlasů olej po včerejší masáži. A taky vyzkoušet tu super drahou ajurvédskou depilaci. Nanáším, bojím se, ale funguje. Chloupky padají a zůstává miminkovská pokožka!
Mohu potvrdit. Jako dětská prdelka.
Jedeme tuktukem na vyhlídku, asi 20 km odtud. Zajímavé, co ten stroj zvládne, tři tlouštíky, do prudkého kopce. Ale přece se objeví problém. Supí, spíná, a tak Rosťa vystupuje a jde pěšky.
Opět zanedbaná fyzička. Supím jak lokomotiva a hrdě, nebo spíše z ješitnosti odmítám nemravné návrhy řidiče prázdného tuktuku, že mne sveze. Pohled na hodinky a ty tvrdí, že se flákám, mám prý přidat.
Mě mezitím Sada zaveze k vyhlídce a vrací se pro zpoceného Rosťu.
První den se sarongem na sobě. Je to paráda, nezapařuji se, jen mi u věže padá. S úsměvem se ke mně obrátí kluk a ukazuje jak jej utáhnout a zajistit.
Společně stoupáme po schodech, objevujeme rýžové pole pod námi a odkrývá se nám krásný pohled.
Na ochozu potkáváme českou dvojici. Přiletěli po nás. Ahoj! Hovoříme o cestovatelských plánech. Jsou téměř stejné jako ty naše, jen způsob dopravy volí jiný. Motorku. Původně jsem si myslel, že my zkusíme si půjčit tuktuk. Mimo obce by to bylo OK. V obcích a městech bych měl zatím strach, prodírat se tím chaosem. Loučíme se a přemýšlíme jestli vyšplháme výše. Teď by to bylo po schodišti vně, po plášti střechy. Vzhledem k množství lidí výše nejdeme. Navíc více a dále bychom již neviděli.
Další cíl je Královská botanická zahrada v Kandy. Po mnoho století rostoucí majestátní stromy, místo trávy jakoby malinké palmičky, skořicovník, curry stromy, pepřovníky, obří kokosy. Prostě Evropan v ráji.
Přecházíme po travnatém, no nejspíš ne travnatém prostranství. Bosé nohy měkce došlapují na něco připomínajícího listy bambusu, palmičky? Kdo ví. Jen je vidět, že je to poléhavý porost, který neni třeba sekat. Na louce je spousta dětí, rodiny, školní výlety. Hrají a dovádějí jako u nás. Honí se, válí sudy,….. Áju vleču do domu orchidejí. Mám pro ně slabost. Zkoušíme fotit malou tlupu opic. Spousta květin a rostlin je nám povědomá z domácích květináčů. Tady je vidíme volně. V zahradě koření, podle vůně nacházíme skořicovník, strom vedle nemůžeme zařadit až do chvíle, kdy nacházíme spadlé plody. Muškát.
Po návratu mě čeká hodina, teda vlastně dvě, vaření.
Od okna kuchyně se line nádherná vůně, nemohu se té krmě dočkat. Alespoň pár fotek přes otevřené okno. Ája s manželkou domácího mne ukrutánsky mučí a škrundání žaludku musí slyšet celé Kandy. Všem má však svůj čas a již si pochutnáváme.
Zítra nás čeká deštný prales. Ukecal jsem domácího. Ale o tom až v dalším pokračování.
