Den sedmý
9.7.2025
Anuradhapura nás vítá neuvěřitelným hycem. Pokud mohu věřit webu 37°C. Je taková výheň, že ani Ája nesmlouvá cenu za odvoz tuktukem do hotelu. Přebíráme pokoj. Problém, noc budeme muset strávit jako skrčenci, postele jsou malé. Řekl bych téměř dětské. Líně se otáčející větrák na stropě svými lopatkami víří horký vzduch a posílá jej dolu. Padáme v mrákotách na postele, ještě stačíme nastavit budíka na šestou. To by výheň měla opadávat. Šest hodin a hyc nepolevuje. Rychle plánujeme, jaké památky bychom chtěli vidět. S aplikací mapy.cz sestavujeme nejkratší trasu a vyrážíme k jezeru. Kousek od nás jsou dagoby a tím bychom zítra zkrátili čas strávený v sluneční výhni. Teplota u jezera je nižší, cca 35°C. Rád bych věděl, po které straně mají chodit chodci. Logické by bylo vpravo, když se zde jezdí vlevo. Auta i tuktuky na nás troubí na obou stranách. Západ slunce za jezerem a nejstarší dagobou je nádherný. Krásný je pohled i na koupající se lidi v západu slunce. Naše plavky jsou v batohu a osvěžení si musíme odpustit. Otáčíme se zpět. Od majitele hotelu kupujeme dvě orosené lahve piva (rýžového, prý se vyrábí i kokosové), bere nás řádně nahůl. Jiná varianta by byla voda, ale tou bychom se mohli i opařit, nasypat čaj a pak foukat.
Noc byl horor. Klimatizace by bodla. Pokud zavítáte do Anuradhapury, domluvte si určitě pokoj s klimatizací. Ani sprcha moc nepomáhá.
Ráno nás probírá budík z mrákot v půl šesté. Na teploměru pouhých 31°C. Rychle se balíme a vyrážíme. Ještě,, že jsme zaplatili nocleh včera. Východ slunce je stejně uchvacující jako západ. Zvyšující se teplota již ne. Docházíme k areálu staré dagoby. Ještě nemají otevřeno. A kdyby měli my už klademe nohu před nohu jen silou vůle. Na autobus do města máváme již pozdě. Zachraňuje nás tuktuk. Zbaběle se necháváme odvézt na autobusové nádraží a honem pryč. Teď jedeme státním autobusem do Trincomalee. Za cestu dlouhou jako z Prahy do Brna platíme za dvě jízdenky v přepočtu na koruny 70 kč. Díky otevřeným dveřím a oknům je v autobusu snesitelně. Litujeme muslimská děvčata v hábitech a burkách. Opět značky pozor krávy a pozor sloni. Stádo krav přecházejících silnici jsme potkali. Slona ani jednoho.
Měla jsem z jízdy busem obavy, jestli mi nebude špatně, ale vůbec. Baví mě pozorování místních lidí, jejich ohleduplnost, když přistoupí staré ženy nebo mniši, pustí je sednout.
V Trincomalee je také horko 37°C udává Windy. Vypadá to na to, že čím severněji jedete, tím je tepleji. Vybrat peníze z bankomatu, tuktuk a směr Niaveli, kde u moře Ája objednala ubytování na deset dnů. Musel jsem slíbit, že to vydržím. Pláž a moře mi nikdy moc neříkalo.
Taková byla úmluva. Moc se těším na nicnedělání u moře.
Dostáváme klíč od chatky s výhledem na moře. Zámek se odemyká opačně :-). Hurááááááááááááá mastňácká dovolená, v chatce je klimatizace. Teď jen strhat ze sebe šaty a hup do Indického oceánu. Ač je voda jako kafe, při vnoření našich těl téměř syčí a objevují se oblaka páry. Cachtání ukončujeme, brzy na břehu stojí kluk z restaurace, v ruce kokosové ořechy. Welcome drink.
Ahojjjjjj moře. Ahoj lidi.