Den osmý až osmnáctý
9.-19.7.2024
Co říci o moři?
Jsme na pláži Indického oceánu, moře je mokré, slané, teplé a úžasně čisté. Namočit se, hodiny se nechat kolébat vlnama. Doma v Čechách bych řekl: “Havajjjj”, zde říkám: “Srý Lanka”. Břeh je něco jiného, mimo resorty a pár set metrů do vnitrozemí, odpadky. Srý Lanku jako i většinu světa postihly plasty. A odpadové hospodářství buď neexistuje nebo nefunguje. Obojí vychází nastejno.
Jak trávíme těch deset dnů?
Ranní koupel při východu slunce, snídaně, druhá koupel do cca 10:00 a pak útěk před sluníčkem a pro nás Čechy velikým vedrem. V těchto dnech v poledne je minimum 37°C ve stínu a tak vylézt na sluníčko ani nezkoušíme. Na kamenech by se daly smažit vajíčka. Zkusil jsem vodou z lahve zalít čaj. Fungovalo to. Byl jako bota. Ven vycházíme až cca. v 16:30. Opět koupel, kterou protahujeme tak abychom viděli západ slunce z mořských vln(ek). Západ slunce je rychlý a noc přichází záhy.
V moři jen tak levitujeme, zkoušíme plavat, protahujeme se, povídáme si o všem možném, pozorujeme oblohu, ptáky, přírodu.
Jak jsem se zmiňoval, že moře je pro mne spíš za trest. Představa celé dny ležet na pláži, smažit mé špeky je pro mne hororem. Tady, mohu říci, že si užíváme a přes poledne naspáváme dluhy a akumulujeme spánek do foroty. Samozřejmé jsou procházky podél pobřeží, do blízké vesnice, jsme šli dvakrát. Zkusili jsme se projít v Trinkomale, ale jen jsme prošli tržnici, koupili pro mne druhý sarong, čaje na ochutnání a hoooonem pryč. Popravdě, bez sklenice přeslazeného limetkového nápoje od paní v průchodu jednoho domu bych se nedopotácel ani do tuktuku. Bylo tam na padnutí. Zvláštní je, že místní kolikrát navlečení, něco pořád kutí i přes poledne. Předevčírem jsme si zaplatili šnorchlování u korálového útesu. Čisté moře, různobarevné ryby a jiná vodní žoužel nebere turisty na vědomí a tak si je můžete prohlédnout, několikrát jsme zahlédli i žraloka. Želvy. Karetu jsem mohl podrbat na břichu. Vytvořila se těsně u mne na nadechnutí. Ne nedrbal jsem ji, pomalu jsem odplaval do rozumné vzdálenosti a chvilku pozoroval jak se při dně probírá korálem a baští. Je mi moc líto v jakém zoufalém stavu je korálový útes. Je rozlámaný kusy korálů přez sebe jako mikádo. Jen pár keříčků bylo živých, alespoň v místech kam pustí turisty. Nevím jestli je to vinou člověka, nebo jej polámala tsunami. Mohu říci za nás oba, že bychom šnorchlování mohli propadnout. Viď Ájo.
Podmořský život je nádherně tajuplný. Bála jsem se šnorchlování, protože v Egyptě jsem po tom celý den krmila rybičky. Tady ale skvělé. Trošku nemotorně jsme plavali s těmi ploutvemi, ale byl to opravdu zážitek.
Ája si moc přála vidět delfíny. Včera se jí přání splnilo. Ajo, prosím popiš včerejší výlet.
No, představa byla, že loď nás doveze někam do míst, kde se vyskytují, naházet do moře pár čudel a budeme čekat, až připlují. Realita byla úplně jiná. Byl to hon. Dvacet lodí stíhalo delfíny, chudáci, říkala jsem si. Ale možná se jim to líbilo, protože některý z hejna občas v tom úprku před loděmi udělal ve výskoku loping.
Pobyt u moře se nám krátí, ještě dva dny, pak pojedeme zpět do Kandy a dále na jih.
Včera přijeli holanďani s malým klukem, neposedný čertík. Jsou tu prý rarita, moc Evropanů s tak malými dětmi tu necestuje a navíc pronajatým tuktukem. Dávali přednost na silnici slonům. Také bych to chtěl zažít. My čekali jen až přejde stádo krav. Při snídani nám říkali, že měli v záchodě žabičku. My se můžeme pochlubit jen štěkajícími gekony. Vůbec nechápu jak se mohou udržet na stropě.
Zase ale, nevím proč, tady se nevyskytují komáři. A když nám do pokoje přiletí otravná moucha, brzy je sežrána.
Při ranní procházce byla sranda, sbírali a prohlíželi lastury a najednou Ája začala vískat: “Ta lastura má nožičky a sáhla na mne”. 🙂 Krab. Za chvilku jsme viděli běžící lasturu cca 3cm v průměru. A před chvilkou jsme se vraceli z nočního koupání a krásná cca 10 cm lastura. Sáhnu pro ní a opět má nožičky. Pokládám ji mimo cestu a je mi líto, že je tma, nafotil a nafilmoval bych si majitele.
Odkaz na ubytování, prostorné bungalovy hned u moře, čisťounká soukromá pláž s jemným pískem u Trikomalee, toto místo nám bylo doporučeno kvůli malým vlnám – Blissbay the rock /přes booking/.
Jo splnilo se mi přání, Ája našla v pokoji žabičku.