Jsme na cestě na nádraží a Ája kupuje jízdenky do druhé třídy expresu do Negomba. Čeká nás minimálně desetihodinová cesta. Ony tu vlaky jezdí kolikrát jen deset kilometrů v hodině a zastavují na každé mezi. Před chvilkou jsem zahlédl značku Max. 10km/hod. Ze dveří vlají cestující, v tunelech děti ječí, jak na lesy. Krajina ubíhá v dál. Druhá třída je pohodlnější než třetí, než si máme možnost si sednout stojíme tři hodiny. Z mého pohledu je třetí třída lepší, seznámíte se a popovídáte si s lidmi. Lidé jsou tu přátelští a Vaše zážitky z cesty a odkud jste je zajímají.
V druhé třídě jsou lidé, kteří cestují na dlouhé vzdálenosti, a tak pokud je vlak plný, hned tak si nesednete. Třetí třída je prostě lepší..
Kendy, jsme zhruba na polovině cesty. Odsud cesta už ubývá rychleji, koleje jsou v lepším stavu, vlak jede rychleji. Jaký je Tvůj pocit z cesty Ájo?
Dlouhé, někdy má člověk pocit, že by to rychleji ušel pěšky. Ale je to místo výborné k pozorování místních, užívání si atmosféry. Kdo nejel vlakem, nepoznal pravou Sríi Lanku.
Dlouhá cesta je za námi, vystupujeme z vlaku, sháníme tuktuk a odjíždíme do hotelu. Letadlo domů nám letí až tři dny. To že my s ním nepoletíme v této chvíli netušíme.