Ono to je o trošku více, ale to bych předbíhal.
Loni mi na Srí Lance přestaly fungovat hodinky. Po Vánocích jsem si udělal radost a koupil
nové od firmy COROS a to Apex 46. A jak je vyzkoušet? Nejsem běžec a tak mne napadlo,
že zkusím prochodit Plzeň po cestě do práce a využiji i polední přestávky. Do práce jezdím
vlakem na nádraží Plzeň zastávka, pokud jdu přímo, trvá mi cesta do práce do osmi minut a
k dobru mám hodinu do začátku pracovní doby. Tu většinou vybírám k dřívějšímu odchodu.
Polední přestávka je půlhodinová.
Kde začít? Prvním pokusem je procházka podél řeky Radbuza. Zde musím použít čelovku,
tma jak v pytli a drobně sněží. Po pravém břehu do Doudlevec a zpět po levém na
Americkou a honem do práce. Je to těsně i proto, že fotím. Nejdříve kajakáře, který projíždí
branky, potom u papírny odraz oken v hladině. Myslel jsem si, že tu budu sám. Kdepak
běžci, pejskaři a kolaři. Do práce docházím sice zpocený, ale pln elánu.
Dalším pokusem jsou ulice. Jako první zkouším část ohraničenou nádražím Plzeň Jižní
předměstí, hradbou Škodovky, Klatovskou třídou a dole Kalikovským mlýnem a kulturním
domem Peklo. Jeden den beru ulice rovnoběžně s Klatovskou třídou, druhý příčně.
Pomalu se namlsávám a tak dalším cílem jsou Bory. Nejdříve část ohraničená Fakultní
nemocnicí, Ulicí 17. listopadu a Klatovskou třídou. Dále následuje druhá část za Klatovskou
třídou, hranice jsou ulice Čermákova, Karla Vokáče a Borská. Tiché ulice se koupu v mlze.
Začìnám pospíchat, vyhrazený čas se krátí. V mlze, kterou procházím se vynořují a opět
mizí první školáci. Ptáci si prozpěvují.
Bory hotové.
Přede mnou Slovany. Tady z vlaku vystupuji na Hlavním nádraží.
Tuto čtvrť pomyslně dělím na tři díly, které rovnoběžně rozdělují ulice Lobezská, Koterovská
a Slovanská. Končím příčnou ulicí Částkovou. Poslední úsek Slovanská, Radbuza,
prodlužuji až k lesoparku Homolka. Tady jsem si při procházení vzpomínám na vysokou
školu, semestr, kdy jsme probírali teorii grafů a cvičně navrhovali jízdu popelářského auta
tak, aby co nejméně ulic projelo dvakrát. Vylepšením bylo zavedení jednosměrných ulic. Při
procházce potkávám popeláře. Opravdu se snaží projíždět co nejekonomičtěji, ale některými
ulicemi couvají. Toť teorie grafů v praxi.
Přiznám se bez mučení. Já teorii grafů nepoužívám a tak minimálně polovinu ulic procházím
dvakrát, některé i třikrát.
Na střed města a Roudnou mám vyhrazeny polední přestávky.
Počet dnů strávených procházkama neuvádím. Začínal jsem pátého ledna a končil
třináctého března. Některé dny jsem šel přímo do práce a honil potřebné hodiny, nebo si šel
šel k řece vyvětrat hlavu. Mohu říct: “Náramně jsem si ty procházky užil”.
Po Plzni jsem nachodil něco kolem 260km, některé procházky po stejných trasách jsem
nezaznamenal. Mimo Plzeň, další kilometry a tak končím s hodinkami zaznamenanou
vzdáleností mírně pod 350km zimních kilometrů.
Jaro je přede mnou.
Ahoj
Rosťa