Rozhodl jsem se zmapovat historii mých pokusů o vaření na cestách.
1. Klasické H
Mé začátky cestování mohu datovat přibližně kolem roku 1974, kdy jsem začal jezdit s turistickým oddílem. Vařili jsme buď přímo na ohni, nebo na vařiči na pevný líh po rozložení připomínajícím písmeno H.
Výhody:
– Malé rozměry vařiče a poměrně malá spotřeba pevného lihu.
– Vemou Vám jej do letadla.
Nevýhody:
– Stejně jako u vaření na ohni špinavý ešus.
2. Letlampa
Kolem roku 1977 jme, objevili letlampu. Voda v kotlíku, ešusu byla ve varu téměř okamžitě a bylo jedno, jestli vaříme u moře, nebo na horách. Vnější povrch nádoby zůstával relativně čistý. Vše díky pumpičce a tlakováni, perfektně fungovala(je) v jakýchkoli podmínkách. Jediné co jsme před vařením sháněli, byly dva kameny, mezi které letlampu položíme a navrch ešus.
Výhody:
– Rychlé vaření.
– Malá spotřeba.
– Benzín seženete všude.
– Čistý kotlík, nebo ešus.
Nevýhoda:
– Rozměry, váha.
– Neustálé hledání vhodně velikých kamenů.
– Při nepozornosti připálené jídlo.
3. První plynový vařič
Získal jsem jej na vysoké škole. Tento model byl přímo revolucí ve vaření. Kamarád z horolezeckého oddílu je nestačil vyrábět, jaký byl o ně zájem. Když se na něj i po letech dívám. Je to úžasně jednoduchá konstrukce, jehož základem je ventil jedno plotýnkového vařiče na 2kg propanovou láhev. K základu byl přidán hořák s držákem, do kterého se vkládají podpěry nádobí z 5mm drátu. Na opačném konci na šroubení k 2kg lahvi se nasazuje redukce na klasické turistické propanové kartuše jak se závitem, tak i bez závitu. Ne nemýlíte se, kolem roku 1980 jste kartuše ještě běžně v obchodě nekoupili. Občas byl ve sportu k dostání nestabilní vařič na „komářích“ nožkách. Kartuš byla podpultovka. Vtip byl v tom, že jsme používali takzvané „Libarky“, nádobky od laku na vlasy. Ty jsme kousek pod hrdlem provrtali a zároveň vrtákem přeřízli hadičku. Kdo měl štěstí, sehnal nádobu z ocelového plechu, tam se dala dírka zaletovat. U hliníkových jsme ji lepili epoxidem. Spoj moc nedržel a plyn zdrhal. K vařiči byla šikovná redukce na plnění, vařič se našrouboval na 2kg lahev, hořák jsme zaměnili za redukci. 2kg lahev jste otočili dnem nahoru, redukci vsunuli do ventilu „Libarky“ otočili ventilem a propan natekl do kartuše. Samozřejmě jsme ze začátku kartuši vážili, později napouštěli již jen od oka, bez speciálního postupu jste tam stejně vždy dostali méně plynu.
Výhody:
– Univerzální použití na kartuše i 2kg lahev.
– Použití nádob od laku na vlasy v současnosti jej lze napojit na většinu turistických kartuší.
– Možnost plnění.
– Čisté vaření.
Nevýhody:
– V horách a v zimě se mu jako i dalším plynovým vařičům moc vařit nechce.
– Pokud někam letíte, musíte se spolehnout na to, že kartuši koupíte na místě.
4. Benzínový vařič Miniprimus, mnou přezdívaný Aljoša
Kolem roku 1984 jsem získal první benzínový vařič ruské výroby Miniprimus. Mezi lidmi byly i vařiče německé výroby Juwel. Údajně byly vyráběny pro wermacht. Mně se jej však nepodařilo získat. Aljošu jsem živil technickým benzinem koupeným v lékárně. Určitě by šlapal i na méně čistý benzín. Ani Aljoša, ani Juwel nejsou vybaveny pumpičkou. Natlakovaní se provádělo, kápnutím a zapálením benzínu do mističky umístěné v patě hořáku. V horách jsem si pomáhal úlomkem suchého lihu na ohřátí nádržky. Aljoša si během chvilky začal příst a svižně ohřál vše, co se na něj postavilo.
Výhody:
– Rychlé vaření i v horách (díky úlomku suchého lihu pod nádržkou).
– Malá spotřeba a nenáročnost a benzín seženete všude.
– Menší velikost než plynový vařič s několika kartušemi.
– Bez náplně jej vezmou do letadla. Teda jak jsem nedávno slyšel jen určité společnosti. Jakmile byl použit i když je nádoba prázdná je některé odmítají.
Nevýhody:
– U Aljoši větší váha. Vařič je v bytelném želeném obalu, pokud by Vás překvapil medvěd, vlk nebo chytrá myšlenka, určitě byste se ubránili.
– Aljoša ani Juwel nemají pumpičku.
– Benzín pokud se nedotáhne zátka na lahvi,…
Nedávno jsem koupil nový vařič na benzín/propanbutan a ještě jsem jej nezkoušel. Kromě větších rozměrů, litrová lahev s pumpičkou na benzín, by měl být na cesty, kde rozměry a váha nejsou podmínky limitující, pro jednoduchost jeho krmení ideální.
5. Turistické plynové vařiče, tovární výroba
Mám momentálně pět:
Proč tolik vařičů? Získal jsem je postupně a většina jsou „uloženky“.
Proč dva systémy? Jednoduchá odpověď turistická kartuš, při stejném obsahu plynu je minimálně 2,5 krát dražší. Řekněte. Proč přeplácet prodejce? K technické kartuši je možné koupit redukci a použít ji u turistického vařiče, viz obrázek výše..
– Dva na turistické kartuše se závitem, jeden se šroubuje přímo, druhý je připojen hadičkou. U tohoto při vaření je hořák na zemi a tak podstatně stabilnější.
– Dva s bajonetovým závitem na technické lahve. Jeden turistický, jeden kempingový, ten je na kartuše i 2kg lahev.
– Klasická Meva – s tímto vařičem jezdili naši rodiče, stále příležitostně svoji službu plní
Musím zde vzpomenout první české vařiče od firmy Var z 80-tých let minulého století, které měli vše, co si český turista mohl přát, včetně redukce na přepouštění. Do dnes firma vyrábí vařiče s velkým V.
Díky Aliexpresu, Temu, Alegru a dalším prodejcům je velký výběr poměrně kvalitních hořáků, redukcí pro technické kartuše a to v rozumné ceně. Je možné koupit i přípravky na plnění.
Zde Vás musím VAROVAT a upozornit.
Plnění je silně nejen o ústa!!! Propanbutan je značně háklivý hajzlík a dokáže si nečekaně „blafnout“ a navíc je těžký podvraťák, drží se při zemi a čeká na příležitost.
V dobách, kdy jsem si plnil „Libarky“ jsem zachovával minimálně tyto pravidla:
– Plnit zásadně mimo budovy, pokud možno dál od nich na volném prostranství. Nejlépe když fouká alespoň trochu vítr.
– Naplněné kartuše nenosit hned do budovy, plyn může unikat. Jiskřička stačí a neštěstí je tady. Sichr je sichr a náhoda je blbec.
Dokud jsou k dostání levné technické kartuše, osobně kašlu na plnění!
Výhody:
– Čisté vaření, na běžnou turistiku ideál.
Nevýhody:
– Na horách a v zimě je vaření pomalejší s větší spotřebou.
– Do letadla Vám vezmou pouze hořák ne kartuši.
Doporučení:
Pokud kupujete a nehledáte nejmenší a nejlehčí. Dejte přednost krytu plamene a stabilitě.
6. Dřívkáč.
Tak ten mi leží již rok, dva ve skříni a pořád si říkám, že jej vyzkouším. Kupoval jsem jej pro dceru společně s H-čkem na pevný líh, často létá. Pokud nejedete za polární kruh nebo netrávíte dovoleno na některé velké louži, krmení do něj posbíráte po cestě, spokojí se i s pevným/tekutým lihem. Pro lidi vyznávající bezodpadově hospodařící ideál.
Výhody:
– Větvičky, dřívka,… posbíráte.
– Do letadla Vám jej vezmou.
Nevýhody:
– Vaření je na ohni a s tím jsou spojeny uhlíky, popel a jiskry. Uhlíky dohořívají déle. Dbejte na to, abyste někde něco nepodpálili. A raději popel prolijte vodou.
– Opět špinavý ešus od kouře a dehtu.
Osobně si vezmu:
– Plynový vařič, na túru v délce 1 – 30 dnů v běžných nadmořských výškách, na vodu, …
– Do vysokých hor a do zimy benzínový. Viděl jsem dnes celkem zajímavý kolem 50$.
– Plánuji pěší cestu cca 3500km spíš delší. Zde rozhodnut nejsem. Budu zvažovat hlavně jeho váhu, spolehlivost, dosažitelnost náplně.
Jaké máte zkušenosti s vařiči a vařením Vy? Máte nějaké vychytávky?
Ahoj
Rosťa