Jednoho deštivého dne u jezera Bajkal jsme se s přítelem rozhodli vyjet lanovkou na horu. Přidala se k nám i kamarádka z ulice, Rita.Jediný problém je déšť. Cestou nahoru jen slabě mrholí, což se nám celkem líbí, ale déšť postupně houstne.Na horní stanici lanovky je kavárna a tak utíkáme dát si kafe a přitom trochu oschnout….
Ahoj! Odkud jste? Vy nejste zdejší, že? Na prahu obchodního komplexu, který jsme chtěli trochu prozkoumat, jsme potkali dívčinu, která mířila ke kadeřnici se záměrem nechat si uplést rasta copánky.
Na naší cestě transsibiřskou magistrálou, využíváme nabídek místních na nocleh a díky jedné takové pozvánce se dostáváme do malého městečka pod horami hned u Bajkalského jezera.Z Irkutska, cesta vlakem do Bajkalska trvá necelé 4 hodinky (150 km), pro místní lidi to je úplně nic („je to tak daleko, jako si zajít pro chleba přes ulici“)….
Noc bez věčného vlakového hopsání! Konečně! Ale vstávat se nám vůbec nechce. Časový posun je znát a vyčerpanost z cesty dělá své. Vždycky, když si začínáme na místní časový posun zvykat a odpočineme si od dlouhé cesty vlakem, tak nás to čeká nanovo. Při každé zastávce štelujeme hodinky alespoň o 2 hodiny. Tedy já nemusím,…
Včera večer jsme s Laurentem, po více než denní jízdě vlakem, přijeli do Irkutska. Tentokrát jsme zvolili na vyzkoušení druhé třídy Cesta byla o něco pohodlnější, ale stejně jsme po vystoupení z vlaku houpeme ještě po příchodu k hostitelům (couchsurfing) av našich nám zní klepání, skřípání,… ,prostě zvuky, které vydává jedoucí železniční vagon. Náš hostitel…
Sedíme ve vlaku. Dívám se jak krajina ubíhá vzad a mám čas napsat něco o prvních dnech naší cesty.
Do nového vlaku jsme nastoupili kolem poledního. Novější verze vlaku má lepší klimatizaci, světélko u postele, dva záchody s jednou sprchou, ale chybí samovar. Teplá voda teče z kohoutku. Uličky ve třetí třídě jsou úzké, stejně jako postele. Tentokrát jsme neměli štěstí, alespoň ze začátku, na volnou postel dole, kde bychom si mohli sednout. Naše…
Poslední den v Jekatěrinburgu jsme měli nového hostitele, který nás protáhl po městě a ukázal nám zajímavá místa jako klášter, kde je pochovaná carská rodina, hranici Evropy a Asie, muzeum Jelcina, rybí restauraci a jednu z nejvyšších budov Jekatěrinburgu s úžasným výhledem na město a okolí. Bylo fascinující vidět panorama města, jak se plynule propojuje…
Opět v této restauraci jsme měli možnost ochutnat čaj ze samovaru, tentokrát černý Assam s borovicovými varenjemi. O tomto typu zavařeniny jsme se ráno bavili s naší hostitelkou, že je typická pro některou z oblastí Ruska. Ted však nevím jakou. Sušenky a sladké chlebíčky. Čaj byl vynikající a přímo připravený v samovaru. Restaurace byla plná…
Do Jekaterinburgu jsme přijeli v 6 ráno místního času, asi 3 hodiny dříve než u nás doma, unavení a zdrchaní jízdou. Laurent se vyjádřil, že vlastně ani nespal kvůli nefunkční klimatizaci a sousedovým zavánějícím nohám. Asi jako v tom vtipu: „Přijde kovboj do české hospody, hodí nohy na stůl a poručí si Olomoucký syreček. Když mu…