Teď zpětně docela vtipná vzpomínka. V Sao Paulu jsme zjistili, že letecká společnost u které jsem měla koupené letenky po Brazílii nelétá a nemám jak se dostat do Ria. Nakonec to vyřešili společností Gol, která má snad za partnera AirFrance, ale… Netušila jsem to. Vzali mi do Ria, ale zenechali mě na nějakém malém odlehlém letišti. Nic netušící jsem tam hledala lety do Evropy až mi to potom nedalo a zeptala jsem se. Překvapení! Mezinárodní lety létají z jiného letiště a tohle letiště do dvou hodin zavírá. Uprostřed noci bez internetu jsem si objednala kávu, abych získala přístupové údaje k wi-fi a dozvěděla se co dál. Host rodina, naprosto nešťastná mě nabádala ať nevytáhnu nohu z letiště. Letištní personál mi před zavíračkou řekl, ať s kufrem a taškami běžím, co nejrychleji to půjde do nejbližšího obchodního centra. Na té ulici to bylo dost o stracha byla jsem tam sama a nebylo to tam ani osvětlené. Nakonec jsem nechala Uber Ubrem a vzala si první auto, co jsem potkala a jela jsem taxikem na druhé letiště. Tam jsem měla trávit dalších 18 hodin. Nemohla jsem spát a bylo mi líto zůstávat v letištní hale. Mimochodem bylo to také celkem nebezpečné… Měla jsem štěstí na chlapce, který cestoval do školy. Zařídil mi slušného taxika na výlet po městě. Chtěla jsem se podívat k soše Krista, k dominantě města a pak můj tatínek ještě zmínil pláž Copacabanu, ale na víc už jsem neměla ani peníze ani síly.l Bylo to úžasné! Nádherný výhled! Host rodina ze mě teda rostla a má rodina v Evropě si vyžádala telefonní kontakt na řidiče a pomocí GPS souřadnic mi bedlivě sledovali na každém kroku, ale stejnak z hlediska bezpečnosti musím říci, že tohle byla má nejbezpečnější aktivita v Riu de Jneru. Taxíka jsem měla jako bodigárda. Na letišti to doopravdy nebylo dvakrát bezpečné. No a poslední zážitek. V Riu mi dali palubní lístek jen do Paříže se slovy, v Paříži vám dají jiný. No jo, ale v Paříži jsme měla dvě hodiny na přestup a co myslíte, že jsem dělala? Běhala jsem po letišti, dvakrát prošla kontrolou a mé aerolinky nikde a nikdo o nich nic nevěděl jen mě slepě směroval k přepážce. Prý odešli cca hodinu před odletem. Mě zbývalo 20 minut. Nakonec mi vytiskli lístek ze společnosti na Maltu a poslali další kontrolou. Byla jsem z toho unavená a na prášky. Konečně se mi povedlo nastoupit do letadla, ale aby toho nebylo málo v Praze vyjely jen asi 3 kufry a zavřeli. Na reklamacích mi řekli, že kufr asi nechali v Paříži a možná, že přijede v noci. A to jen možná a že mi ho teda doručí, pokud ho budou mít do Rakouska! Bezva! Zakončení se skvělou zkušeností do budoucna.