Ráno jsem zůstávala dlouho v posteli a pak jsem šla si dát něco k snídani. Babička mi podávala meloun, já v ruce dřímala skleničku s vodou (mimochodem asi po dvou dnech pití vody z kohoutku si všimli, že piju vodu z kohoutku a zhrozili se že můžu mít střevní potíže i když podle mého názoru oproti vodě v Jundaí tohle byla dost dobrá voda) a šla jsem si sednout. Začal můj vnitřní rozpor/teror? Maminka, která se mnou nikdy nic moc nepromluvila a ani pořádně mě nepozdravila mi ukázala dost smutný vzkaz v překladači. S babičkou jsme si stihly vyměnit pohledy, než mě to celé došlo a zamkla jsem se slzami na záchodě. Nevím, jak dlouho jsem tam byla, v křeči, křečovém pláči, dost špatná ze všeho. Jediný člověk, který se mi pokusil naznačit, že musíme jet zpátky a snažil se mi pomoct a pochopit, beztoho aby věděl, co se stalo byla Isa. Probrečela jsem celý den v autě… Večer jsem byla ve stavu nějaké halucinace či co, dost vyčerpaná, ale nikdo se mi na nic neptal, nikdo až na maminku (možná babička něco tušila, byla u toho, ale zůstala v Orlandii) nic nevěděl, od té doby jsem trochu někde jinde, jakoby v jiném světě, necítila jsem se u nich moc dobře a nikdo mi moc nevěnoval pozornost (možná Viktor se snažil a Isa jen tak sem tam, netušila, co ošklivého mi maminka řekla). V přítomnosti maminky jsem se cítila jako duch, nebo jako vrah. Nic jsem neudělala, nikomu! Nic jsem nikdy neudělala se špatným úmyslem, nevím o tom a nevím, čím jsem si to zasloužila, každopádně jsem se jí nemohla zeptat a nemohla jsem přes jazykovou barieru to s ní ani urovnat. Bolelo to víc než ztráta, která mě postihla a kde mi nerozuměli. Bolí to, když si na ty slova vzpomenu, i když už jsem dávno zapomněla, co to přesně bylo (znám jen význam). Potěšilo mě, když mi vzal Viktor na procházku městem a dokonce pěšky! Nikdy jsem takový luxus neměla, vždy jen autem. Večer mi vzal i s kamarádem na večeři. Přišlo mi škoda, že jsem jeho kamaráda poznala až ke konci mého pobytu a jen na pár hodin. Byl to moc milý a zajímavý člověk. Ještě do odjezdu byla před tím Isa s kamarádkou Fernandou se mnou v parku a na Acaí a v den odjezdu opět na Acaí. Isa mě vzala ještě před odletem do obchodu s čajem. Blázen! Odlétala jsem asi se 4 kg maté, 6 kg kafe, a spousty bylinných lístků na čaj. Viktor se vyjádřil, že to asi bude mé nové poslání pro tento rok: čajový a kávový překupník!
Tím to asi celé končilo, alespoň moje oficiální část Rotary výměny.
Měla bych asi zmínit o jídle a o odletu. Zajímavé tečky v celém mém výletu!