Lov komárů? Také by se to tak dalo nazvat. Anebo spíše lov nemocí a strachu z nemocí.
Splavená a uřízená z vedra jsem se přiřítila od táty do nemocničních prostor. Připadalo mi to jako velké nevábné bludiště, kde naleznutí správných dveří znamená se celá zpotit. Ptala jsem se hlavně personálu: Dobrý den. Nevíte, kdepak tu máte cestovní medicínu? A běžná odpověď: To jste uhodla. Nevíme, zkuste to prosím támhle…
Když jsem konečně našla správné oddělení tak jsem se dobývala nesprávné dveře, ale to vůbec nevadí. Nikdo si mi asi totiž vůbec ani nevšiml.
Tak a už konečně v ambulanci.
Copa tu chcete?
Očkovat na tetanus!
Tak pojďte.
Dobrý den. Tak už to na vás tu čekají dvě vakcíny. Ačko a Tyfus.
Já asi Ačko, mám ale radši se koukněte. (podávám očkovací průkaz)
Ano, máte. Kampa to jedete? Do tropů? A nechcete ještě vzteklinu?
Zeptám se! (jdu si zaplatit Tyfus a volám tátovi.)
Tatínku, oni mi tady děsí se vzteklinou a japonskou encefalitidou, mám si to nechat aplikovat?
Vzteklinu? Nespletli jsi tě s Bětkou (má malá milovaná sestřička).
Tak ne, Tyfus stačí a na zbytek se optám profesora. Mohu Vás ještě poprosit o antibiotika, tablety proti průjmu a nějaké ty léky pro případ potřeby?
Vyšla jsem od doktorky a následně z lékárny jako taková přenosná lékárnička s krosnou plnou léků. V lékárně se na mě asi také dobře pamatují, když se mi paní ptala na nějaký přípravek na oči a já jí opáčila… Nemáte také něco na pijavice? Prý co to je a ty prý do očí nelezou a asi si klepala na čelo, když jsem odcházela…