Ach jo. Smrdím! Všichni smrdíme! Jsme olepeni od potu a špinaví, chceme se umýt. Ráno dalšího dne s dívkami zvedáme kotvy a vydáváme se na misi KOUPAČKA.
Vstaneme na sedmou, abychom měly dostatek času, ale stejnak shodou náhod nabydeme časový deficit zacházkou k řece, kterou nás vedla papuánka se svými dětmi. Když jsme ji potkaly, ptala se nás VARA?
Yes we would like to go to the water!
Šly jsme, nebo jsme se spíše klouzaly cestou necestou a nejvíce nás dostalo, když jsme konečně dorazily k vodě. Byla tam řeka, to ano, ale ze srázu dolů. Sejít tam znamenalo sklouznout dolů po hlíně a předpovídalo to i nadcházející výstup nahoru a pak budeme zase špinavé.
Nevadí. Vykoupeme se.
Poté se tomu jen smějeme a říkáme, že pokud nám půjde o čistotu, tak asi pro příště postačí mýdlo a flaška vody na základně…
PŘÍRODNÍ SPRCHA
Prales nenechá na sebe dlouho čekat a ukáže nám, proč se mu říká tropický deštný les…. Odpoledne prší. Další den odpoledne sprchne taky.
Svědí mé hlava z potu, tak nějak nepřemyslím a jdu s mýdlem a šamponem pod okap si umýt hlavu, obličej a nohy pod vodou tekoucí ze střechy. Super! Tak jsem po pár dnech konečně trochu čistá, ale asi ne nadlouho…
