K snídani jsem dostala od Hobita cenný dar a to ovesnou kaši. Jupí, žádné Strong pela nebo Coconut biscuety! Mňam.
Po snídani jsme šli do terénu s Albertem {nebo jak se jmenoval}, protože Kenet nemohl. Následovala jsem je, ale dlouho jsme se nějak moc nikde nezastavovali. Překračovali jsme řeku až pak jsme začali hledat naše stromy. Šel s námi Conor, aby se ujistil, že v technice sběru vzorku nemáme zmatek.
Asi nebudu popisovat jak jsme to sbírali, to asi až v závěrečné práci…
Narazili jsme i na několik lesních plodu {takové kalíšky, Sebrat semeno, bílé a oranžové plody}, nějaké pavoučky nepavoučky {na zádech měli bílého pavouka… A procházeli jsme labyrintem pokusných ploch…
Oh, já měla hlad. Celá natěšená jsem běžela si dát nějaké jídlo na stanici. Cestou jsem potkala nosiče. Často mi vrtá hlavou jak to tu vlastně chodí, jelikož malá {snad 20 letá holčička} nesla na koníčka batole a velkou tašku nakladu a za ni těhotná žena měla naložené věci, náklad zavěšený na hlavě {na stanici náklad váží a dle váhy jim dávají zaplaceno – obvykle jsem slyšela ze to má kolem 20 kg}.
K obědu rýže, nudlová směs, banány… Přinesla jsem ke stolu i to moje kořeni, když už to mám… {italská směs, kary, libeček….}. S kořením je jídlo trochu jinačejší, něž jiný den, ale stejně to zakončuji se sladkou rýží, kde mícháme rýži s kakaem, sušeným mlékem a burákovým máslem….
Jelikož přišly zásoby z Nagady, tak přišla i nova várka Betelových oříšků a tak jsem dostala svůj první oříšek…
Byla jsem asi velkou atrakcí, když mi Kenet nabídl oříšek a PNG kolegové se mi snažili vysvětlit cely postup a když už jsem měla konečně červenou pusu, tak si mě fotili a dělali si srandu, zda vidím normálně…. Ale nebylo to spatné, jen asi na začátku trochu hořké a nesměla jsem to polykat, ale plivat…
Víceúčelovost betelového oříšku se mi docela zamlouvá, jelikož slupku zde používají jako kartáček na zuby..