O financování kurzu nám povídal Vojta:
600 tisíc korun sponzoruje Jihočeská univerzita, 200 tisíc bylo dohromady vybráno od nás (20 000 tisíc korun na jednoho), což prý ty naše peníze jdou převážně na výlet do hor. Tohle vše prý nestačí, jelikož třeba letenky vyšly tak 40 tisíc na jednoho, 10 tisíc za jednu cestu za nosiče, 8 tisíc na letenky z Port Moresby do Manangu, jídlo, 180 kina na jednoho za ubytování v horském přístřešku, dalších asi 170 kina za ubytování v guest housech a vlastně veškeré náklady studentů z Papui Nové Guinei se též nějak musely zaplatit včetně proplaceného jízdného do Nagady… Údajně velká část financi jde z grantu Binatangu a sem tam něco přispěje i EU? Každopádně si myslím, že to vyžaduje dost dobrou organizaci od Vojty, který nám vše zařizuje…
JAK JE TO S ORGANIZACÍ STÁŽE?
Dlouho mě vrtalo hlavou, jak to vlastně je s dotací našeho výletu na Papuu Novou Guineu a jaká je vlastně selekce papuánských účastníků a ucelené odpovědi jsem se dočkala až v horském přístřešku na cestě na Mt. Wilhelm, nejvyšší horu Papui….
O výběru studentů jsem se nějak tak dozvěděla třeba od Eddy? Prý psali motivační dopis a posílali své kurikulum a na základě toho byli vybíráni. Nás Čechy celkem zaskočilo, že mezi studenty z Papui Nové Guinei nejsou jen studenti, ale i pracovníci Binatangu a jiní lidé mimo univerzitní půdu ve věkovém rozmezí cca 19 až 50 let.