Nastal den loučení. Sbohem Binatangu, sbohem Nagado, navidění moře… Smutné to loučení. Někteří se sem sice v budoucnu vrátí a budou pokračovat na nějakém projektu, ale pro většinu, se jen stěží půjde vrátit na Papuu Novou Guineu.
V půl šesté nakládáme zavazadla a sebe do terénních vozů a Loučíme se s Litii, Jasindou a Gabim. Vojta řídí a už si to svištíme do Manangu na letiště. Na letišti už to jde velmi rychle, ani netuším, že už jsem odbavena a letím do Port Moresby…
DĚKUJI VOJTO, BYLO TO NEZAPOMENUTELNÉ!
Let je kraťoučký jen 45 minut a už jsme v hlavním městě Papui. Čekáme na odbaveni a potom ještě trpíme papuánské tempo, kdy po stanoveném čase si personál dává ještě oběd. Přijela Hedda. Je to skvělé, ona je úžasná. Jedeme do ZOO či parku? Původně s tím, že chceme překvapit Emu v práci a abychom zabili nějaký ten čas sedmihodinového čekání na další let do Brisbene. Konečně jsme si mohli prohlédnout celkem na blízko kuskuse, rajky, kasuáry, holuby, papoušky, stromové klokany, krokodýla a kaloně. Super, ukážu na fotkách.
A toť vše z ostrova Papua Nová Guinea.
Ještě jednou Ahoj! A moc děkuji Vojto!
PS: Fotky zpracuji až přijedu. Momentálně jsem ještě v letadle z Dubaje do Prahy.
