Už tomu je více jak týden co jsem přijela ze země nezemě, z druhého konce světa a už se mě stýská. Začal mi předběžně semestr. Proč tak brzy? No, to tím zvláštním studijním programem… V přednáškách jsem narazila na jedno povědomé jméno A. R. Wallace a čím je tak povědomí? Rozdělil Indonesii a Papuu podle evoluce vačnatců (doufám, že teď nepíši nijak zamotanou pravdu).
Tak už k věci… Ačkoliv jsem se ještě nedostala k překladu více článků z Papui do angličtiny, tak mohu napsat ještě pár zajímavostí (alespoň narychlo v češtině). Opomněla jsem se zmínit od dárcích, které jsem měla a které jsem dostala, měla bych asi více rozepsat bilumy a ukázat fotky, též ovoce a jiné potraviny by nebyly na škodu více rozebrat a potom asi velmi důležité vysvětlení na které jsem doma narazila a toť opice na Papue.
Babička mi onemocněla, když jsem byla opačném konci světa, ale tím jsem se nevyhnula její více. A kde máš opice? Co opice? Nebudu ti věřit, že jsi někde byla, dokud mi nepošleš nebo neukážeš fotku s tebe s opicí. No safra. Co mám dělat? Napadlo mě. Ač jsem odpověď znala, ptám se papuánské kamarádky, zda-li bych mohla najít na Papui nějakou opici. No a? Samozřejmě, ale jen tu kterou máš v týmu, tak běž za Ivanem a já tě mohu vyfotit. Haha, moc vtipné, sice se s kluky nazýváme zvířecími přezdívkami, ale to asi babičce stačit nebude. Ach jo.
Svěřila jsem se s problémem s opicí Páje a ta hned navrhla:
Sice to zní trošku blbě, ale mám jednu fotku, která by mohla vyhovovat.
Super! Jakou?
No, pamatuješ ve Wanangu? Mám tebe, jak chováš papuánskou holčičku.
Moc jsem si nepomohla, ale bude to holt muset stačit. Buď Ivan, nebo papuánské dítě. Ta holčička se ale dost podobala opičce. Pořád si hrála s mými vlasy, nebo chtěla chovat… (ráda na ni vzpomínám).