,,Mami?‘‘ ,,Ano?‘‘ ,,Pustila bys mě na rok do zahraničí? Třeba do Německa?‘‘
Takhle to tedy začalo. Už dřív jsem uvažovala o cestě do ciziny, ale pokaždé jsem slyšela: ,,Je to nebezpečné. Počkej si až po vysoké škole.‘‘ Já si s tím vystačila. Do teď. Právě jsem nastoupila do prvního ročníku na zemědělské škole. Zase po dlouhé době mě napadl bláznivý nápad. Co kdybych jela na rok do Německa? Pomohlo by mi to s němčinou.
Nepočítala jsem s tím, že by mému přání bylo vyhověno. Proto mě překvapila odpověď na mou otázku. ,Pustila bys mě na rok do zahraničí?‘ Prostá odpověď: ,,Proč ne?‘‘ Nečekala jsem to, ale aby si to maminka nerozmyslela, ihned jsem si začala vše realizovat. Tatínek nebyl proti.
Přes Rotary jsem už byla o prázdninách na dva týdny v Anglii, musím říct, že jsem si ho moc užila. Už dřív jsem se dozvěděla o ročním výměnném pobytu, proto jsem se rozhodla. Odešlu přihlášku na roční výměnu mládeže.
Čekala jsem 2 týdny na odpověď. Pořád nic. Přišlo mi to divné. Zjistila jsem si telefonní číslo do Klatovského Rotary clubu a zavolala tam. Domluvila jsem si den, kdy s mamkou přijdeme a probereme, co taková výměna obnáší. Ještě v té době jsem měla dost zkreslenou představu o tom, jak to má vypadat. (teď se trochu stydím, jak naivní ta představa byla) V určený den jsem trochu znejistěla a říkala si: Opravdu to chci? Zvládnu to?
Upřímně musím říct, že tato návštěva změnila můj pohled na věc. (do té doby jsem byla přesvědčená, že chci jet pouze do Německa) Když jsem zjistila kolik zemí je na výběr, byla jsem nadšená. K mému překvapení se maminka nebránila ani, když jsem řekla, že by se mi líbilo Peru nebo Indie. Také mě zaujalo Finsko. (maminka prohlásila: ,,Doufám, že se dostaneš tam, byla bych klidnější.‘‘)
Na OM I jsem jela s tím, že mám už zcela jasnou představu. Zase omyl. (U mě celkem normální) Musím říct, že to bylo dlouhé a vyčerpávající a také zajímavé. Získali jsme informace o kulturním šoku. Mluvili jsme se studenty, kteří jsou tento rok v zahraničí. Trochu jsem přehodnotila, co jsem se dozvěděla.
Na OM II jsem se snažila připravovat. (hlavně na testy z angličtiny) Testy jsme psaly hned první večer. (docela mě to vyděsilo) Byla jsem unavená, jelikož jsme cestovali už od 10 ráno. Byla jsem vyklepaná. No upřímně a bez mučení se přiznávám, že jsem to úplně pokazila. No co, to se stává. Do postele jsme se dostali až mezi 12 a 1 hodinou. Pak jsme si až do dvou kecali se spolubydlícími. Samozřejmě jsem potom ráno byla unavená, ale skvělá snídaně vše vynahradila. No a pak tak trochu stres před námi byly pohovory. Asi to nebyla zas tak velká ostuda, jak se mi zdálo. Jen ten pohovor v angličtině.
Měla jsem ho jako poslední, už jsem byla tak vystresovaná, že jsem jen něco blábolila teď už si ani nevzpomínám, co to bylo. Byla jsem z toho vyřízená. Po obědě přišel šok. Měla jsem jít na ještě jeden pohovor. ,To je můj konec‘ pomyslela jsem si. ,Nevezmou mě, nikam nepojedu.‘ Nakonec jsem z toho měla docela dobrý pocit. Po té následovala další přenáška na téma Kulturní šok. Tentokrát s pomocí filmu, který jsme si všichni skoukli. Také s námi mluvili Rotexáci kteří už v cizině byli. (Tahle část mi přišla asi nejvíc super) tuhle noc jsme toho zase moc nenaspali, protože jsme si povídali. Ráno následovala úmorná, ale důležitá přenáška. Pak hurá domů!
Všechno to hrozně uteklo. Ten čas kdy jsem vyplňovala přihlášky. Řešila potvrzení od doktora a zubaře. A také to hrozné napětí předtím než jsem se dozvěděla kam jedu. Je to ARGENTINA!!!!!! Byl to pro mě docela šok. Jelikož jsem měla nějaké nesrovnalosti s preferencemi zemí. Tak trochu (No dobře, hodně) jsem doufala, že se dostanu do Finska, jelikož mám ráda chladnější počasí a moje maminka se mě k tomu snažila trochu nasměrovat.
Ten den jsem vyšla ze školy a jako obvykle poslední dobou (od doby co mám data) jsem kontrovala email, jestli mi už nepřišlo, kam pojedu. Najednou tam na mě blikl nový mail. V tu chvíli jsem se trochu bála. Otevřela jsem ho a tam: Vaší hostující zemí se stane Argentina distrikt 4905. Můj první pocit: „Jsem v háji.‘‘ Měla jsem slzy na krajíčku. Byl to pro mě tak trochu šok. Moje druhá myšlenka: „No nemuselo by to být tak hrozný.‘‘ Samozřejmě jsem ihned volala mamce: „Mami už mi přišel!‘‘ „Vážně? Kam jedeš?‘‘ ,,Zkus hádat.‘‘ „Finsko???‘‘ „Ne!‘‘ „Kam tedy?‘‘ „Argentina!‘‘ Chvilka ticha a pak smích. „Argentina, super.‘‘ V tu chvíli jsem se taky rozesmála a rozplakala. (Jsem hrozná citlivka) Hrozně se mi ulevilo, že už to vím. Ihned jsem spěchala do knihovny si něco zjistit. A jaké bylo zklamání. V knihovně jsem nenašla nic. Tak jsem tedy volala i babičkám. Jedna ihned vyhledala základní informace. Ke konci dne jsem si už nemyslela, že je to špatné. Dokonale jsem se pro ni nadchla a říkala jsem si, že jsem vlastně ráda, že to tak dopadlo.
Nastalo dlouhé čekání na mail ze zahraničí, už jsem si pomalu začínala myslet, že na mě zapomněli. Mezi tím jsem se zkontaktovala s holčinou, co už v Argentině byla. Ona a její blog mi vymazali poslední pochybnosti. Teď už se jen těším a strachuju ze španělštiny. (Začala jsem se teprve učit a učím se sama)
Pak mi přišel vytoužený mail. Trošku mě zděsilo kolik, co bude stát. (Převážnou část výměny si hradím sama z brigády) Trochu mě zklamalo, že si můžu dovolit pouze jeden rotary výlet, jelikož jsou drahé. Dostala jsem, však údaje kde budu bydlet. Hledaly jsme s mamkou údaje o položení mého distriktu a vypadalo to na vnitrozemí. No takže to bylo překvapení. Budu bydlet ve městečku City Bell. Z prvních informací to vypadalo jako okrajová část hlavního města Buenos Aires. Po zkontaktování s první host rodinou jsem se dozvěděla, že leží 50 km od Buenos Aires (Uf pro mě úleva, protože pocházím z vesnice.) a jen 10 km od moře!!!! (paráda) Moje budoucí host rodina se zdá skvělá. Těším se na ně. Budu mít dvě sestry (ta druhá jede do Francie) pro mě, která je ze čtyř dětí je to novinka. Se svojí starší host sestrou už jsem si psala přes FB. Doufám, že si se všemi budu rozumět.
„Mam?“ „Yes?“ „ Can I go to another country for one year? Maybe to Germany?“
That’s how it started. I’ve been thinking about an year exchange before, but every time I heard: „It’s dangerous, wait after university.“ I could do it. Until now. I just started the first year at the agricultural school. Again after a long time, I had a crazy idea. What if I go to Germany for a year? It would help me with German.
I did not expect my wish to be accepted. That is why I was surprised by the answer to my question. „Would you let me go to another country for a year?“ The simple answer: „Why not?“ I did not expect it, but for not having my mother to think about it a lot, I immediately started to realize everything. My dad wasn’t against either.
I’ve been through Rotary for two weeks in England, I have to say that I enjoyed it very much. Long time ago I heard about a year exchange. I will send an application for a year youth exchange.
I waited for 2 weeks to answer. Still nothing. It was strange. I found my phone number for Klatovy Rotary Club and I phoned there. I managed the day when we came with my mom and we discussed this exchange. At that time I had a strange idea of how it should look like. (I’m a little bit ashamed at how naive that idea was) In that day I was a little embarrassed and said, Do I really want that? Can I do it?
I honestly have to say that this visit changed my view of the matter. (until that time I was convinced that I only wanted to go to Germany). When I found out how many countries I could choose, I was excited. To my surprise, Mom did not stop even when I said I would like Peru or India. I was also interested in Finland. (Mother said, „I hope you get there.“)
At OM I went with the fact that I have a very clear idea. Again mistaken. (Normal with me) I have to say that it was long and exhausting and also interesting. We have got information about cultural shock. We talked with students who have been in another country this year. I’ve a little reassessed what I’ve learned.
I tried to prepare for OM II. (for English tests) We wrote the tests the first evening. (I was frightened) I was tired as we traveled from 10am. I felt very bad. Well, that happens. We got to bed between 12pm and 1am. Then we got up to two we were kidding with friends. Of course I was tired in the morning, but the great breakfast made everything up. Well, then a little stress before us was interviews. It was probably not as disgusting as I thought. Just the interview in English.
I had it last, I was so stressed that I was just crazy about it now, I do not even remember what it was. I was fealing bad about it. After lunch, the shock came. I should have gone to another one interview. „That’s my end. They will not take me away, I will not go anywhere.“ Finally I had good feeling about it. Then there was another release on Cultural Shock. This time with the help of a movie we’ve all explored. We also talked to Rotexians who were already in another country (This part was probably the coolest) we did not sleep much this night because we talked again. The morning was followed by a tedious but important speaking. After that finally go home!
Everything terribly ran away. The time I filled in the application. I was handled the confirmation from the doctor and the dentist. And that terrible feeling before I knew where I will go. It’s ARGENTINA!!!!!! It was quite a shock to me. Because I had some inconsistencies with country preferences. So, a bit (well, a lot), I was hoping to get to Finland because I like the colder weather and my mom tried to get me a bit of a point.
That day I came out of school and, as usual, the last time (since I got my dates) I checked the email, if I could not find where I was going. Suddenly it was here. At that moment I was a little afraid. I opened it and there: Your country will be Argentina district 4905. My first feeling, „I’m in the grove.“ I had tears on the edge. It was a litlle bit of a shock to me. My second thought: „Well, it can not to be so bad.“ Of course I immediately called my mother, „Mommy it has come!“ „Really? Where are you going? „“ Try to quess!“ ,,Finland.“ ,,No!“ ,,Where then?“ ,,Argentina!“ A moment of silence, then smiling. „Argentina, perfect.“ At that moment I also laughed and crying. (I’m a terrible sensation) I was really relieved to know that I already know. I immediately hurried into the library to find out something. And what a disappointment. I did not find anything in the library. So I called to my grandmothers. One immediately founded information. By the end of the day I did not think it was bad. I was really excited about it, and I thought I was really glad it was.
There was a long wait for mail from Argentina and I was slowly starting to think that they had forgot me. In between, I contacted a girl who was already in Argentina. She and her blog have erased my last doubts. Now I’m just looking forward to and afraid of Spanish. (I just started learning and learning myself)
Then came my mail. I was a bit frightened by how much it would cost. (I’m paying lots of the exchange myself from the part-time job) I was a little disappointed that I can only for one rotation trip, because they are expensive. But I got the leter where I will live. We were looking with my mum to find my neighborhood and it looked like inland. So it was a surprise. I’ll be living in City Bell. From the first information it looked like the suberbs of Buenos Aires. After contacting the first host family, I read that it is 50 km from Buenos Aires (Uf for me it’s beter because I come from the village) and only 10 km from the sea !!!! (perfect) My host family looks great. I´m looking forward to them. I have two sisters (the other goes to France) for me, which is one of four children its new. With my older host sister, I’ve already written through FB. I hope to understand all of them.
,,Nikdy nedostanete druhou šanci udělat dobrý první dojem.“ Rotary