3. září 2018
Tak už jsem tu týden vůbec mi to tak nepřipadá. Argentina je moc krásná země, cítím se tady moc dobře, ale myslím si, že brzy zlenivím. Proto že mě všude vozí autem. Nemůžu říct, že mi to vadí, ale po pravdě mi trochu chybí naše vesnice, kde jsem se mohla jít volně proběhnout po loukách. Samozřejmě město má své výhody, to nepopírám. Taky jsem si nikdy nemyslela, že budu šťastná, když budu z tělocviku odcházet s omlácenými prsty. Zdejší volejbal není jen o tom, že za každou cenu musíme porazit druhý tým. Tady jde hlavně o zábavu. Moje třída je super. Jak už jsem psala dřív škola je tu jiná. Jsou tu uvolněnější pravidla než u nás. Klidně si při hodině když nepřijde učitel, rozjedou soukromou párty. Pustí hlasitou muziku a začnou tancovat a zpívat/hulákat. Co mě teda překvapilo, byl projekt mojí třídy. Podle toho co jsem pochopila, tady nedávno vyhořela školka a moje třída se rozhodla vybrat nějaké materiální dary. Hračky, čistící prostředky, hrnečky a knihy. Docela mě to překvapilo. Při jejich třízení jsme si užili dost legrace a znovu se stali na chvíli dětmi. Taky tu v pátek mají poslední hodinu něco jako divadlo. Ale ne v pravém slova smyslu. Vytvořili si ve vstupní hale něco jako soudní síň a každý měl nějakou roli. Byly tam tři soudci, porota a obhájci, … Mě dosadili do pozice dozorce nad klidem. Bylo až neuvěřitelné, že se všichni úžasně vžili do svých rolí, brali to naprosto vážně. Jak už jsem psala v předchozím příspěvku o zelených šátcích a jejich významu tak s potěšením můžu říct, že mě taky naverbovali. Teď mám zelený šátek přivázaný na školním batohu. Sobotní večer k nám přišli přátelé na večeři (večeříme obvykle kolem půl desáté) Měli jsme specialitu, v roztaveném sýru jsme si „máchali“ kousky bagety na dlouhých vidličkách. Nebylo to špatné, ale já mám trošku radši jiný druh sýra, než použili. Taky jsem už ochutnala jejich grilované maso. Nebylo to hovězí, ale vepřové. I tak jsem si moc pochutnala. (asi jsem jim přišla jako nenažraný neandrtálec) Celkové shrnutí dosavadního života v Argentině: Pomalu vplouvám do proudu zdejšího života. Rozumím mnohem lépe španělsky, ale zatím nezvládám mluvit.
I am here one week, I can’t bealeve it. Argentina is a very beautiful country, I feel very good here, but I think I will soon make myself proud. Because they drives me everywhere by car. I can not say that I do not mind, but in truth my village is a bit missing, where I could go freely through the meadows. Of course the city has its advantages, I do not deny it. I also never thought I’d be happy to leave the gym with my fingers. Volleyball here is not just about having to beat the second team at any cost. This is mainly fun. My class is great. As I wrote earlier, the school is different. There are more relaxed rules than here. Quietly, when the teacher does not arrive, they will start a private party. They release loud music and start dancing and singing / shouting. What surprised me was the project of my class. From what I understand, the school has recently burned down and my class has chosen to choose some material gifts. Toys, detergents, mugs and books. I was quite surprised. When they were sorted out, we enjoyed enough fun and became children again for a while. There’s something like a theater here last Friday. But not in the true sense of the word. They had created something like a courtroom in the lobby, and everyone played a role. There were three judges, a jury and a lawyer, … They put me in the position of a guard over peace. It was unbelievable that everyone was amazing in their roles, they took it very seriously. As I have written in my previous post about the green scarves and their meaning, I can say with pleasure that they also recruited me. Now I have a green scarf tied to my schoolbag. On Saturday night, friends came to dinner for dinner (usually dinner around half past 10). We had a specialty; in the melted cheese we bathed pieces of baguette on long forks. It was not bad, but I rather like a different kind of cheese than they used. I also tasted their grilled meat. It was not beef but pork. I still enjoyed it very much. (I probably came to them like an untrained neanderthal) A summary of my life in Argentina: Slowly entering the flow of life here. I understand much better Spanish, but I can not speak yet.
Specialitka „Namáčení“ kousků bagety v sýru
Argentinské grilování
Naučila jsem se hrát tuto hru s kostkami a na oplátku jsem je naučila prší
Můj zelený šátek
