16. leden 2019
Velmi se omlouvám za to jak dlouho jsem nepsala měla jsem trochu problémy s počítačem. Pokusím se v nejbližší době přidat další články se zážitky./ I’m very sorry for how long I wrote I had some computer problems. I will try to add more articles in the near future.
Takže pokračuji ve vyprávění o naprosto nezapomenutelných dvou týdnech. Naposledy jsem psala o malém městečku El Chaltén uprostřed národního parku.
Opouštěli jsme ho v sobotu 17. 11. 2018. Strávili jsme 8 hodin v autobuse, při kterých jsme většinou spali. Tenhle den jsme si měli prohlédnout skály. Ale nejsou to ledajaké skály. Byly pokryty otisky rukou a obrazy. Byly velmi zřetelné.
Toto místo nebylo zvláštní pouze těmito malbami, ale také okolím. Ze stezky, která vedla podél nástěnných obrazů, jsme viděli celé údolí. Byl to neuvěřitelně krásný pohled. Neumím spočítat, kolikrát jsem si za dobu tohoto výletu přála bydlet zrovna v téhle části Argentiny. (Neříkám, že se mi v City Bell nelíbí.)
Náš řidič nás ještě vzal na místo, kde dříve lidé brali zeminu, z které vyráběli barvy na nástěnné malby.
Další den jsme znovu převážně trávili v autobuse. Před večeří jsme se stavili v jednom městě, kde jsme se šli s Bárou trošku porozhlédnout. Bylo celkem teplo a krásně. U jedné restaurace hrála hudební skupina, tak jsme se na chvíli posadili na obrubník a poslouchali.
Miluju zdejší atmosféru. Celá tahle země je velmi uvolněná a přátelská. Už jsem tu celkem dlouho a zvykla jsem si na to, ale stejně si stále všímám podrobností.
Třeba tu je úplně normální vidět rodinu s malými dětmi, jak se také posadili na obrubník kousek od nás a při poslouchání muziky dospělí popíjejí maté a děti si hrají na honěnou. Nebo na trávníku tančí mladá dvojice.
Druhý den se malinko ochladilo, stále ale svítilo slunce. Vyjeli jsme lanovkou na menší kopec, ze kterého byl nádherný výhled do okolí. Po té jsme nastoupili na loď, která nás vezla po obrovském jezeře, a zastavovali jsme se na různých ostrůvcích, které jsme si procházeli.
Úterý. Den, který jsem si doopravdy užila. Ráno jsme přijeli na statek, kde nás čekali různé aktivity VČETNĚ JÍZDY NA KONÍCH! Jela jsem dvakrát. Na můj vkus to bylo příliš krátké, ale stihla jsem si mezi tím popovídat ve španělštině i s gauči! (Nesmějte se, takhle se doopravdy nazývají zdejší kovbojové.)
A to není všechno, soutěžili jsme s jednou skupinou hráčů ragby. Samozřejmě jsme prohráli vše, až na holčičí přetahování lanem. Ale byla to super zábava. Hodně mě bavilo, když jsme hráli stolní fotbal s živými lidmi. Hráči se rozestavili na svá místa, navlékli si postroje a připojili se k řetězům konstrukce. Díky tomu měli omezený pohyb.
Na konci dne jsme mohli zkusit zhoupnutí na laně nad malým bazénkem s vodou. Já byla celá mokrá, ale rozesmátá.
Středa byl další den strávený v autobuse. Já ho skoro celý prospala. (Na výměně jsem se naučila využívat každou chvíli spánkem.) Jen večer Francouzky rozjeli v autobuse diskotéku.
No, ve čtvrtek jsem měla slabou baterii v mobilu, tak jsem toho moc nenafotila, ale navštívili jsme místo, kde nám vyprávěli o výrobě vína a také jsme si zalítali. Vlastně jsme nelítali v pravém smyslu slova. Zavěsili nás na lano a v postrojích nás spouštěli dolů. Byl to super adrenalin, ale strašně krátký.
Pak jsme se vydaly já, Roxi a Bára v kánoi po jezeře. Byla to celkem zábava. Nádherně čistě modrá voda odrážela sluneční paprsky. Dopádlovaly jsme k opuštěné lodi, ve které byl stůl a lavičky a společně s ostatními, kteří tam také dopádlovali, na ní vylezli. Já jsem zase udělala blbinu a skočila do vody v džínech a tričku. Ale největší blbinu udělala Roxi. Ona totiž neumí plavat a jen se záchrannou vestou skočila do vody, která ani nevíme, jak byla hluboká. Dostala skoro hysterický záchvat a Já s Jamesem jsme ji museli z vody pomoct.
A už je tu pátek. Dopoledne mě Kely (USA) protáhla spoustou obchodů s oblečením. Byla to celkem sranda.
Po obědě (dali jsme si s Bárou napůl pizzu Hawai – musím říct, že to bylo stokrát lepší než česká) tu byl dlouho očekávaný rafting. Když jsem uviděla řeku, jen jsem se v duchu modlila, abych neseděla vpředu. A co jsem udělala nahlas? Spolu s Roxi se dobrovolně přihlásila, že si tam sednu.
Nakonec to bylo nejlepší místo. Celkem mě to chytlo a chtěla bych to zkoušet častěji. Voda byla sice celkem neklidná, ale o to zábavnější to bylo. Dokonce jsme se pokoušeli z jiných raftů přetáhnout lidi k nám.
Po tomhle adrenalinu jsme si ještě na chvilku vlezli do bazénu a pak si lehli na sluníčko a povídali si. Už se z nás stihla stát celkem fajn parta. Bylo neuvěřitelné, že už byl skoro konec.
Ještě než jsme přijeli do hotelu, stavěli jsme se na menší farmě, kde vyráběli víno a spoustu dalších produktů včetně marmelád a zavařovaného ovoce. Já a Bára jsme měly strašnou chuť na zavařované meruňky, tak jsme si koupily půl litrovou sklenici a ztláskaly ji na hotelovém pokoji.
Poslední den se nikomu moc nechtělo domů, ale už byl čas. Poslední den v autobusu a pak rozloučit.
Naše rodiny si nás vyzvedli a vydali jsme se domů. Musím říct ještě jednu věc, kterou jsem si vlastně během výletu pořádně neuvědomovala a projevila se až později. Výrazně jsem si zlepšila konverzaci ve španělštině. Stále neumím spoustu slov a slovních obratů, ale už mnohem víc rozumím i mluvím. Takže bych chtěla brzy začít psát nejen v češtině a angličtině, ale taky přidat ještě španělskou verzi.
8. den 1/2/ 8th day 1/2
8. den 2/2/ 8th day 2/2
9. den/ 9th day
10. den / 10th day
10.den – loď/ 10th day – ship
11. den hry- games
11. den – horses
11. den – rest
12. den
13. den – adrenalin
14. den
4. den – farma
15. den
| Tučňáci a ledovec aneb jak jsem vyrazila do Patagonie 1. část Penguins and Glaciers or how I went to Patagonia 1st part |
 |
Prosinec/ December/ Diciembre |
So I’m going on with a story about a completely unforgettable two weeks. The last time I wrote about the small town of El Chaltén in the middle of a national park.
We left it on Saturday, November 17, 2018. We spent 8 hours on a bus, where we mostly slept. This day we should see the rocks. But they are not only rocks. They were covered with fingerprints and paintings. They were very distinct.
This place was not only strange with these paintings, but also with the surroundings. From the wall that led along the wall paintings we saw the whole valley. It was an incredibly beautiful view. I can not count how many times I wanted to live in this part of Argentina during this trip. (I’m not saying I do not like City Bell.)
Our driver has taken us to a place where people used to take the soil from which they produced paintings for murals.
The next day we spent most of the time on the bus. Before dinner we were staying in a town and we decided with Bara to go for a short walk. It was quite warm and beautiful. At one restaurant there was a music band, so we sat for a moment on the curb and listened. I love the atmosphere here. This whole country is very relaxing and friendly. I’ve been here for a long time, and I’ve gotten used to it, but still I notice details.
Perhaps it is quite normal to see a family with young children sitting on a curb just in front of us, and listening to music, adults are drinking and children playing hide and seek. Or the young couple is dancing on the lawn. The next day it was getting colder a little bit, but the sun still was shining. We went to a smaller hill with a magnificent view of the surrounding area. After that, we boarded a boat that drove us over the huge lake and stopped at the various islands we were passing through.
Tuesday. The day I really enjoyed. In the morning we arrived at the farmhouse, where various activities were waiting for us INCLUDING HORSE RIDING! I went twice. To my taste it was too short, but I managed to talk in Spanish with a gauch! (Do not laugh, local cowboys are really called like this.)
And that’s not all, we finished the day with one group of rugby players. Of course, we lost everything except for the girl’s rope pull. But it was great fun. What a lot of fun was when we were playing table football with live people. The players moved to their places, threw their harnesses and joined the chains of construction. Thanks to that they had limited movement. At the end of the day we could try swinging on a rope over a small pool of water. I was all wet but laughing.
Wednesday was the next day spent on the bus. I slept in it nearly all the time. (In the exchange I learned to use every moment for sleeping.) Only in the evening French girls started a disco on the bus.
Well, on Thursday, I had a low battery in my cellphone so I did not use it too much, but we visited a place where they were telling us about the production of wine, and we were also flying. Actually, we did not fly in the true sense of the word. They hung us on the rope and let us down in our harnesses. It was a super adrenaline, but it was terribly short.
Then we, Roxi and Bara, went to the canoe on the lake. It was quite fun. Exquisitely pure blue water was reflecting the sun’s rays. We paddled to a deserted ship in which there were tables and benches, and along with the others who also paddled there, we went on it. I made a crap again and jumped into the water in jeans and T-shirt. But Roxi’s biggest crap. She can not swim, and only with a life jacket she jumped into a water that we do not even know how deep it was. She was almost hysterical, and I and James had to help her out of the water.
And it’s Friday. In the morning, Kely (USA) has stretched me with lots of clothing stores. It was quite fun.
After lunch (we gave Bara half pizza Hawai – I have to say that it was a hundred times better than the Czech one) there was a long-awaited rafting. When I saw the river. I just prayed not to sit in front. And what have I done? Together with Roxi I volunteered to sit there. Eventually it was the best place. It all caught me and I would like to try it more often. The water was quite restless, but it was more fun. We even tried to pull people out of other rafts.
After this adrenaline, we just climbed into the pool for a moment and then lay back to the sun and talked. We’ve managed to become quite a good band. It was unbelievable that it was almost over.
Before we arrived at the hotel, we set out on a smaller farm where they produced wine and lots of other products, including jam and potatoes. Me and Bara had a terrible taste for pickled apricots, so we bought a half-liter glass and ate it in the hotel room.
The last day no one wanted to go home, but it was time. The last day in the bus and then say goodbye.
Our families picked us up and went home. I have to say one more thing I really did not realize during the trip and it did not show until later. I have greatly improved my conversation in Spanish.
I still can not speak a lot of words and word verbs, but I understand more and I talk. So I would soon start writing not only in Czech and English but also to add a Spanish version.
| Tučňáci a ledovec aneb jak jsem vyrazila do Patagonie 1. část Penguins and Glaciers or how I went to Patagonia 1st part |
|
Prosinec/ December/ Diciembre |
7. den