26. říjen 2018
Víkendový výlet Cesta nám trvala hrozně dlouho, víc jak šest hodin v autě. Alespoň jsem se mohla trochu prospat. Když jsem se probudila viděla jsem jen spoustu pastvin s velkými stády krav, koní a ovcí, občas jsem dokonce zahlédla i prasata. Když jsme se přiblížili k našemu cíli, krajina se trochu změnila. Když se řekne, že jedeme na hory, tak se mi vybaví zalesněná Šumava, ale tady jsou jen takové maličké skupinky stromů, kopce jsou tu obsypány kamením. Je to krásný pohled, i když nezvyklý. Byli jsme ubytováni v moc pěkném a útulném domečku s verandou. Tenhle den jsme spíše relaxovali. Neděle byla příprava. Vylezli a slezli jsme menší „kopeček“. K večeru jsme ještě šly s mojí host sestrou jezdit!! Úžasný pocit po tak dlouhé době se přiblížit ke koni. Sice jsme jezdily jen 40 minut a krokem, ale to mi radost nezkazilo. Silácky jsem si myslela, že po takové důkladně přípravě to pro mě druhý den bude hračka, no jak velký to byl omyl za chvilku zjistíte. Pondělní ráno jsme se dostavili k místu odkud jsme měli vyrazit na naší výpravu na Vila de Ventana. (Skalní „okno“ na vršku jedné hory) V tu chvíli mě napadlo, že by nebylo špatně si přivázat českou vlajku na záda jako plášť. (Taková kravina, ale jsem na výměně, tak proč ne?) Tak jsme vyrazili za průvodkyní ještě plní energie. Už po první čtvrtině výstupu sem myslela, že pro mě budou muset poslat vrtulník. Strašně jsem si nadávala, do čeho jsem se to uvrtala, ale nechtěla jsem se shodit před ostatními. Dohromady něco kolem třech a půl hodiny trvala cesta vzhůru. Lezli jsme všemožnými stezkami. V naší skupině byla i šestiletá holčička. Pokaždé, když už jsem myslela, že je po mě, jsem se na ni podívala a řekla jsem si přece nemůžu to vzdát, když to malý škvrně to zvládá. Poslední úsek cesty byl nejhorší. Svah byl šílené prudký, škrábala jsem se nahoru z posledních sil. V duchu jsem obdivovala jak tohle může naše průvodkyně absolvovat každý den?? Nejhorší část úseku mi dala dost zabrat, ale vylezla jsem!! Teprve na vrcholu jsem se pořádně rozhlédla a zděsila se i žasla zároveň. Nádherný výhled kolem a pocit vítězství byl úchvatný, ale pomyšlení na zpáteční cestu příšerné. Nechala jsem se vyfotit v tom okně, kvůli kterému bylo to místo pojmenováno a pomalu jsme vyrazili zpět. Po překonání nejprudšího úseku jsem si to začala celkem užívat. Po pravdě kolikrát se vám naskytne příležitost vidět stádečko divokých koní pasoucích se ve svahu, malé zvířátko z dálky připomínající něco mezi malým vlkem a liškou. Kobylu s malým, asi dvoudenním hříbětem. Dravce prohánějí se po obloze. Skákala jsem z kamenů na kámen. Trochu bláznivě (a falešně) jsem si pobrukovala naší hymnu. Dolů jsme dorazili naštěstí bez úrazu. Asi jsem se zbláznila, ale rozhodně to v první příležitost,i která se mi naskytne, chci zopakovat. Vlastně jsem skoro zapomněla, proč jsem byla tak utahaná. Dohromady celá naše trasa trvala asi sedm hodin. Dlouhá byla 10 km.
The journey took us a long time. Specifically, more than six hours in the car. At least I could have a sleep. When I woke up, I saw only a bunch of pastures whith a large herd of cows, horses and sheep, sometimes even seeing the pigs. As we approached our destination, the landscape changed slightly. When someone says that we are going to the mountains, it reminds me the forested mountains Šumava, but here are just such tiny groups of trees, the hills are covered with stones. It’s a beautiful look though unusual. We were accommodated in a very nice and cozy house with a veranda. We were rather relaxing this day Sunday was preparation. We climbed and climbed the small „scoop“. By evening we ride a horse with my guest sister!! The amazing feeling I hadn´t been for so long closer to the horse. Although we were riding only 40 minutes I was satisfied. I thought strongly that after such a thorough preparation, it would be easy for me, but how big it was a mistake you´ll find out. Monday morning we came to the place from where we had to go on our trip to Vila de Ventana. (Rock „window“ on the top of one mountain) At that moment I thought it would not be bad to tie the Czech flag on the back like a cloak. (Such a stupidity, but I’m on the exchange, so why not?) So we set off for the guide still full of energy. Already after the first quarter of the tript I thought they would have to send a helicopter for me. I was terribly arguing with myself what was I doing there, but I did not want to hang up. Together, about three and a half hours, the journey took upward. We walked through all kinds of trails. In our group was also a six-year-old girl. Every time I thought i would dye, I looked at her and I said I can not give it up when the little spot was doing it. The last part of the trip was the worst. The slope was crazy deep, I scrambled up from the last forces. In my mind, I admired how our guide can do this every day? The last part of the section was the worst, but I climbed !!Only at the top that I looked around and I was amazed and excited at the same time. The splended view around and the feeling of extraction was breathtaking, but the thought of a dreadful return trip was terrible. I made a picture in the window for which the place was named and we slowly drove back. After overtaking the most rigorous section, I began to enjoy it quite a bit. In truth, how many times do you have the opportunity to see a wild horses grazing on a slope. A horse with a little about two-days old foal. The predators roam the sky. I jumped from a stone to the stone. Somewhat courageously (and falsely) I hummed our anthem. We luckily arrived without injury. I guess I was crazy, but definitely, I want to repeat it at the first opportunity I´ll have. In fact, I almost forgot why I was so tired. Together, our entire route lasted about seven hours. It was 10 km long.
Cesta je cesta
Trocha blbnutí po příjezdu nikdy neuškodí.
Přípravný výlet.
Já po dlouhé době a Cande poprvé na koních
A na konec pár výtvorů co si čmárám ve škole.