Na neděli 28.7. jsme našli volná lůžka ve vlaku do Yekaterimburgu. Kupování jízdenek na poslední chvíli je poněkud stresující, protože dost spojů je už vyprodáno a my jsme si museli na vlak počkat tři dny, než jsme našli místa ve třetí třídě a ve stejném vagonu.
Náš první vlak tohoto typu měl vyrazit v 23:20 z nádraží Moskva-Yaroslavskaja. Na nádraží se lze pohodlně dostat červeným nebo hnědým metrem, přičemž tato stanice metra je pěkně zdobena sovětskými obrázky a obilím. Po vchodu do hlavní budovy jsme se museli rozhodnout, jakým směrem půjdeme – jsou tam cca 2-3 směry na různá nádraží. Nakonec jsme šli tím, co bylo napsáno i na jízdence, ale trochu nás zmátlo, že jsme došli jen k lokálním vlakům. Paní na přepážce byla mírně zmatená mixem jazyků. Jak moc rád Laurent se všemi komunikuje. Nakonec se stačilo jen otočit a za námi byly vlaky na dlouhou trať. S hodinovým předstihem jsme měli fůru času a tak jsem zůstala s věcmi u vlaku a přítel šel hledat bankomat, abychom měli u sebe nějakou hotovost.
Po pasové kontrole jsem mohla nastoupit do vagonu číslo 06. Bylo to překvapení, netušila jsem, co přesně nás čeká. Uzoučké postele, jedna vedle druhé. Na nás vybyly postele 50 a 48, které jsou vrchní a v uličce, tak vypadaly ještě menší a užší. K posteli jsme dostali balíček dvou prostěradel, malého ručníku a povlaku na polštář. Po přípravě lůžka, trochy čaje ze samovaru a zabydlení přišlo dobývání lůžka. No, škoda, že ten první pokus nemáme zdokumentovaný. Byl nanejvýš k popukání. Na palandu se blbě leze přes malý stupínek na jediném madle, a jelikož v posteli se člověk ani neposadí, bylo to jakési zalézání do nory. Přetáčení a zapasování se tam. Člověk si musel dobře rozmyslet, pokud chtěl slézt dolů a dojít si na záchod. Ale spalo se dobře. Když si člověk jednou za čas protáhl nohy do uličky, tak to šlo.
Ráno jsme byli rádi za volnou postel dole u okna, kam jsme si mohli zalézt a sedět, popíjet čaj, pozorovat okolí, psát, číst atd.
Když jsem volala s tátou, tak ho zajímalo, jestli je pravda, jak si přečetl v současné ruské literatuře, že Rusové, když vejdou do vlaku, převlečou se do tepláků, vytáhnou jídlo a popíjejí vodku. Ano, převlečou se do tepláků, ale nikoho jsem tu kromě nás neviděla pít nic jiného než čaj. Prý je to zakázané, jak nám ještě říkali v Moskvě. Popravdě, večer se všichni převlékli, připravili ležení a pak až do dalšího dne většinou jen vidím bosé nohy natažené do uličky a časté pochrupování.
Když jsme odjížděli z Moskvy, měli jsme nejen skvělé zážitky, ale i několik pohlednic, které jsme poslali přátelům a rodině. Těšili jsme se na další dobrodružství na naší cestě Transsibiřskou magistrálou.
Cesta vlakem z Moskvy do Yekaterinburgu byla začátkem naší nezapomenutelné cesty napříč Ruskem.
