Včera večer jsme s Laurentem, po více než denní jízdě vlakem, přijeli do Irkutska. Tentokrát jsme zvolili na vyzkoušení druhé třídy Cesta byla o něco pohodlnější, ale stejně jsme po vystoupení z vlaku houpeme ještě po příchodu k hostitelům (couchsurfing) av našich nám zní klepání, skřípání,… ,prostě zvuky, které vydává jedoucí železniční vagon.
Náš hostitel na nás čeká u vlaku. Před nádražím nasedáme do auta, odvážíme nás k sobě domu. Žijem totiž s manželkou a dvěma malými dětmi (Daniel – 7 let a Dáša – 4 roky) v bytě ve chráněné vesničce za městem.
Stejně jako náš poslední hostitel z Jekaterimburgu to má cca 10 minut autem do města a přitom žije na vesnici u lesa.
Ilja (hostitel) je podnikatel s komponenty pro výtahy. Pracuje sám na sebe, a tudíž je flexibilnější. Je to sympatický, vstřícný a milý blonďatý a modrooký chlapík lehce nad 40-cítkou. Jeho manželka Káťa, je milá, vysoká, modrooká tmavovlasá paní. Vítá nás a zve k večeři, po které jako zákusek dostáváme koláče a čaje. K čaji nám namíchala směs medu s piniovými oříšky a brusinkami. Je to velice chutná kombinace pro ochucení bylinkového (Ivanův čaj) i černého čaje (domácí pijí bylinky zásadně neslazené).
Děti Dáša a Dan nás přišli také pozdravit, ale ze začátku jsou trosku stydliví a drží se stranou. I když evidentně s konverzací v angličtině nemají žádný problém. Asi s angličtinou překvapují i své rodiče, ti nám vysvětlují, že na jednu ruskou zimu se na půl roku sbalili a žili na Bali, tak děti jsou zvyklí.
