Pokračuji v nákupech nového vybavení. Tentokrát je to nový batoh Osprey Aether 55 II.
Musím jej hned vyzkoušet. Vkládám do něj věci na spaní, záložní oblečení, vaření, jídlo a foto výbavu. Překvapuje mne jak je plný. Při cestě přes Slavkovský les jsem měl starý Everest 45l a jen o pár věcí na oblečení více a byl plný stejně. Můj čtyřicet let starý horolezecký batoh musí mít určitě 60l, momentálně jej však nemohu najít. Uvidíme časem, stejně plánuji, že maximální váha bez jídla a fotovýbavy by i na delší cesty neměla přesáhnout 9kg, vyjma zimy.
Mapy.cz, tak kam vyrazím. Zkusím Šumava – Lužany 72km. Dva dny by mohly stačit.
Odjíždím, prvním vlakem, na Špičák, vystupuji, jdu směrem k lanovce. Ve sport areálu trochu bloudím. Teď, když píši tyto řádky, zjišťuji, že oba směry, které zkouším jako první, jsou správné, i když neoficiální. Papírovou mapu jsem si nechal doma a jdu podle části itineráře, který si pamatuji. Na třetí pokus oficiální modrá, později žlutá k Čertovu jezeru. Ačkoliv mám Šumavu, za sedmero vrchy, sedmero údolími. Prostě, z baráku téměř na dohled. Jsem tu mimo zimu, nebo okolí Modravy již léta nebyl. Turistický chodník před Čertovo jezerem je nový. To co je nové, ale je demoralizující, je les, nebo spíš paseka s asi dvoumetrovými pařezy. Tady tančil někdo řádného dupáka (pohádka Lotrando a Zubejda) a k tomu na chůdách. Sem tam nějaký ten náletový stromek. Promítám si před očima fotografie lesů v Krušných horách kolem r. 1980 a pocit naprosto stejně depresivní.
Přicházím k Čertovu jezeru, pohled na stráň naproti, stejná deprese. Les je zde také z větší části suchý. Připlouvají kačenky a snaží se vyloudit nějakou tu dobrotu, sluníčko začíná hřát. Kolem se mihne kolo. Někdo si také přivstal. Na červenou a k Černému jezeru. Na kopci přicházím k široké štěrkové cestě, rovné jako podle pravítka a navíc kolmo k vrstevnicím. Jde se po ní mizerně. Už se těším, až půjdu opět do kopce.
U Černého jezera potkávám dvojici, kola opřená o zábradlí, jedno s kárkou, která má vzadu připevněné dětské kolo. Táta se snaží, v náručí, rozptýlit malého kluka. Máváme na sebe. Opět dokumentuji, že fotím, se nedá říci, když z toho nemám radost.
Po asfaltu a červené pokračuji na rozcestí. Proti Slavkovskému lesu, stéká ze svahu řada potůčků. Míjí mne známá rodinka na kole, jen kluk si užívá místo kola kárku. V duchu vidím sebe před X lety, na kole a zapřaženého do kárky, slyším Máju jak volá: “Tatiíííí přidej,…”. Mávám na ně. Odbočuji na zelenou, následuje technikou rozježděná lesní cesta se strmým klesáním. Na kraji lesa, na smrku je nad zelenou značkou připsáno „Přes louku ke kostelu“.
Hamry – kostel. Na lavičce u historické kašny vařím. Slunce se opírá a pálí, rtuťový sloupec na teploměru i tady leze nad 30°C.
Voda v kašně je teplá, je otázka jestli je pramenitá, nebo ji prohání čerpadlo. Dále žlutá, po silnici k Nýrské přehradě, po hrázi Starou Lhotou do Nýrska, něco k pití dostanu až na benzínce OMV.
Je vedro.
Měním plán cesty a pokračuji do Janovic. Litr nealkoholického piva v první restauraci jen zasyčel. Končím zde, nasedám na vlak a jedu domů. Plán byl dojít před Bezděkov a druhý den kolem Klatov, Švihova domů.
Dnes jsem ušel 41km a jsem přesvědčen, že jako další položku nové výbavy pořídím boty. Pohory mám vyhlédnuté, s lehčíma si nevím rady. Vlastně, kromě letošního roku pohory nosím celoročně.