Chabarovsk je poslední zastávka na cestě do Vladivostoku. Vybral ho Laurent, důvod byl ten, že už začíná mít hrůzu z třídenní cesty vlakem v kuse, tak že to prý zkrátíme na dva dny a pár hodin. Uděláme si přestávku ve městě Chabarovsk.
Ve vlaku si nás nachází vyléčený alkoholik Vova (Vladimír) a adoptuje nás za kámoše, a kromě rozpravy o jeho životě zjišťujeme, že bydlí v Chabarovsku a rád by nám ukázal jeho domovskou oblast. Po příjezdu, večer si dávám sraz a jdeme na večerní procházku promenádou a on sám sebe zve za Laurenta na společnou večeři.
Chabarovsk leží na soutoku řek Amur a Ussuri. Již první pohled na řeku Amur z vlaku byl neskutečně silným zážitkem, tak obrovský tok jsem v životě neviděla. A to jsem si myslela, že Dunaj v Linci mi připadá jako takové malé moře! Amur je velice rozvětvená silná řeka. Když do Chabarovska přijíždíte magistrálou z Moskvy, tak připomíná nekončící vodu, která Vás může odnést až do Číny (která se je cca 20 km od města).
Myslím si, po zkušenosti z Novosibiřské řeky Obb, která byla teplá jako kafe, že se také vykoupeme. Ale po večerní procházce promenádou i Laurenta přechází chuť si zaplavat, když pozoruje vodní víry a neskutečnou sílu této řeky. Což mě dosti překvapuje, Laurent je posedlý plaváním a vlezl i do ledové horské říčky tekoucí do Bajkalu a s teplotou vody v Bajkalu též neměl žádný problém.
Místo plavání nakonec volíme plavbu lodí, abychom se trochu porozhlédli po řece. Plavba vyšla akorát na západ slunce, tak fotíme parádní fotky z paluby, pohledy na město a na dlouhý železniční most, se kterým se chtěli fotografovat i turisté kolem nás.
Centrální rynek a náš hostel – a zase nemám tu kočku!
Chabarovsk bylo jedno z mála míst, kde nám nevyšel Couchsurfing (přespání u někoho doma). Měli jsme sice jednu nabídku, ale z té nakonec sešlo, jelikož pán je umělec se svým vlastním rozvrhem a potřebuje mít návštěvu přesně naplánovanou a údajně nakonec nemá pořádně ani druhé místo na spaní (říká, že možná na špinavém balkóně), tak zde na oba večery využíváme místní hostel. Dostáváme svůj pokojíček a máme k dispozici velkou společnou kuchyň.
Pro nás je zajímavé střídání rodin s hostely. U místních poznáváme, jak si žijí a jejich pohled na svět a v hostelech naopak většinou se pohybují cestovatelé (i když většinou jen ruští). S cestovateli vždy navazuje první řeč Laurent, který z Baku měl zajeté to, že začíná ruštinou, a pak se snaží přesměrovat konverzaci do němčiny, a to mimo Petrohrad vždy lidi vyleká mnohem více, než když na ně začíná anglicky. Já měla výhodu jako Slovanka, že čeština s ruštinou jsou si celkem blízké a že jsem se učila před cestou jazyk na univerzitě, tak si dokáži i přečíst text. Takto započatou konverzaci mám pak dokončovat já. Někdy lidé sami první, co zjišťují, je odkud jsme a co tu děláme. S odpovědí, jsem Češka, se už nepokouší ani hledat anglická slovíčka a komunikují se mnou se samozřejmostí, že se domluvíme. Já jim rozumím a téměř vždy minimálně chápu hlavní pointu (i když některá slovíčka běží kolem mě), jen rusky mluvící lidé na tom nejsou bohužel stejně a češtině rozumí možná tak jako angličtině…
Tady hostel je cca 15 minut od vlakového nádraží a 20 minut pěšky od řeky. K centrálnímu rynku (městským trhům) to také není daleko, asi 10 minut.
Městské trhy jsou pro mne malým rájem, vždy tam ulovím nějakou ta fotku (i když většinou mám strach, aby někdo neměl problém anebo mi nezvedl ceny, tak fotím jen s rozvahou), nějaká dobrota pro mlsný jazyk na okoštování se také najde, a hlavně recepty a nápady! No, to jsem pak v nebi, koukám po tom, co neznám, zkouším to prohlížet a zjišťovat co to je a z čeho to je a když mám štěstí, někdo je ochotný a schopný mi vysvětlit k čemu to je a co to je. V Chabarovsku jsem takhle našla limonovník, různé nové bobule, sušené houbičky proti rakovině, různé tinktury a zavařeniny, zeleninu, čaje… Měla jsem jen malý batůžek a pár drobných, tudíž to většinou končí jen prohlížením, nikoliv kupováním, jinak bych snad i z těchto trhů pořídila kočku za 100 rublů, ke které mi Laurent řekl, ať neblbnu, že je to stejná situace jako se štěnětem. Jedeme přes Čínu! To znamená, že bych ho nedovezla, alespoň v jeho očích (on chlupatá zvířátka do bytu nechce – tak jsem se začala koukat po chatkách, kam můžu i s chlupáčem).
Nakupuji zeleninu (i když na jedno max dvě jídla), ale to také je sranda! Ženské se na trzích se mohou přetrhnout ve vychvalování, kdo má lepší rajčata a okurky, a chtějí si i popovídat. Místní zahrádkáři, trhovci i farmáři se často nepotkávají s cizinci, a i když se snažím skrývat to, že nejsem Ruska, a že nebudu fotit před tím, než si nakoupím, tak mne prozradila blbá cibule. Ptala jsem se, jestli si můžu koupit i jednu cibuli do salátu a hned se vědělo, že rusky pořádně neumím, ale že jim jakžtakž rozumím, ale jsem z venku… Cibule v ruštině není cibule.
