Na cestě z Transsibiřské magistrály, z důvodů zrušených leteckých spojů do Evropy, jsme si objednali letenku z Vladivostoku do Číny – Pekingu.
Pro mě to znamená oběhat si víza do Čínské federace a pro Laurenta stačilo jen doufat, že Rakušané mají pobyt do 14 dnů bez vízové povinnosti, jak nám tvrdili na českém konzulátu.
Nastal den D a s Ruskem se loučíme a odjíždíme zase o kousek dál, je mi smutno, ale zase se těším na něco nového a na čaje. Jako milovnice čajů jsem natěšená, že se na skok podívám do Číny, ale toto nadšení ze mě vyprchává při nádechu pekingské reality. Všude, kde se pohybujeme, jsou mraky čínských turistů z jiných částí země a nejeví zájem o čínské čaje a hlubší čajovou kulturu, jelikož najít místo s čaji je neskutečné umění. Nikde nic… Na hlavní nákupní uličce zaměřené na jídlo, kde jsme také ubytovaní v Young hostlu, tak kromě krámku s čajovým porcelánem (hlavně s kalíšky) a ještě asi jednoho obchodu, kde se dá říci o dřevěných figurkách, že by se mohli využít při čajové ceremonii jako čajový bůžci, toho k mání moc není a když, tak naháněči se nám snaží vecpat přikrášlený ovocný čaj (na Čínu celkem zklamání).
Myslela jsem si, že dostanu čaj všude, kde si jenom vzpomenu a že zde budou čajovny na každém rohu, nejsou. Dokonce ani nepotkáváme větší supermarket, kde by byla naděje, že možná něco najdu. V těch pouličních krámech s potravinami čaj jako takový není, maximálně „umělotina“ v plastovém kelímku jako bubble tea hýřící jedovatými barvami.
Na výletě na Velkou čínskou zeď jsem se ptala našeho průvodce a ten mi doporučil značku obchodní sítě, která by měla prodávat čaje. Bohužel po delším hledání jsem našla jen jeden malinký obchůdek, kde paní neuměla ani slovo anglicky, překladač de facto neměla, a já sice měla mobilní data, ale neměla jsem žádnou aplikaci podporovanou Čínou, kterou bych otevřela a použila na překlad. Na velkých pixlách s čajem bylo čínské obrázkové písmo a někdy nějaké číslo, asi cena. Od prodavačky jsem se dozvěděla, že na té polici je zelený čaj, na támhleté je černý a ten zbytek je něco co si neumím přeložit a ani mi to neukázala v otevřené pixle, tak do teď nevím, co to bylo. Chtěla jsem hlavně černý čaj pro tátu a pak něco v čajových koláčích anebo kostkách… Z paní jsem nějak dostala informaci, že 1200 yuanů je cena za půlkila čaje, ale to bylo asi vše co jsem věděla a dát něco přes 3000,-kč za půlkilovku čaje, o kterém nic nevím (co to je, sběr, rok, a další informace proč je spešl) dát nechci, kord pokud by to byl luxusní čaj a táta by mu přidal s kapkou citrónu a cukrem… (to mi přijde škoda, stejně tak jak lidé u jídel ničí chuť přesolováním, kečupem a podle přítele v Asii i sojovkou)…
INTERNET A DOMLUVA V ČÍNĚ
Na základě doporučení od známých a cestovatelů jsem si ještě ve Vladivostoku nainstalovala internetovou formu přesměrování plateb, která byla obsáhlá v rámci aplikace Alipay. Důvod byl jednoduchý, v Číně, stejně jako v Rusku nefungují západní bankovní karty a peníze. Alipay se dal propojit s Revolutkou, ze které strhával peníze po platbě, a dočasně to vyřešilo vše. Píši „dočasně“ jelikož Revolutka potřebuje jednou za čas anebo po překročení limitu $150 potvrzení ve své aplikaci. Teď už se dostáváme k problému. Při instalaci Alipay v Rusku na VPNce nebyl na nějaký čas problém, ale… V Číně VPNka, kterou mám instalovanou, fungovala asi tak první den, pak mi jí přerušili a už se na ní přihlásit nešlo. To v praxi znamená, že volné WiFi po celém místě mi je na nic, nemohu se na můj telefon přihlásit a zakoupit si SIM data tarifu, to fungovaly během prvního dne a pak již bylo jedno, že mám funkční data v mobilu, když mi nedošlo, že musím mít stáhnutý i jiný internetový prohlížeč než Google. Nemohu si stáhnout jinou VPN ani prohlížeč, jelikož háček je i v tom, že mám k dispozici pouze GoogleApps a Google Chrom prohlížeč.
Takže pešek a výzva v jednom. Poslední den v záchvatu paniky jdu do banky a měním si eura. Přítel mezitím zachovává chladnou hlavu a s pomocí Peruánské turistky v hostelu si kupuje španělskou e-SIMku s VPNkou platnou i v Číně (Holify), Alypay i dokonce zvládá do mobilu natáhnout sociální médium – WeChat a čínský webový prohlížeč.
Když vítězně přicházím s papírovými penězi a mávám mu s nimi před obličejem, tak mě dostává se svým triumfem!
