Příjezd Gayatri a první dva měsíce v Čechách
Červen. Gayatri vyzvedáváme na letišti. Odbavení a průchod celnicí a imigračním je nekonečný, představte si, že trvá víc jak dvě hodiny. Rodiče nás odváží domů. Bydlím v Lužanech. Lužany jsou malou obcí v Plzeňském kraji, je to vlastně vesnice. První dny po příjezdu prozkoumáváme nejbližší okolí, seznamuji jí s kamarády a přáteli. Půjčujeme si koně a jezdíme na vyjížďky. Do plánování a výletů se zapojuje celá rodina. Maminka jede se svojí třídou, je učitelka, rodiči dětí a kamarády na vodu. Přidáváme se. Jedeme Otavu ze Sušice do Horažďovic. Pro Gayatri je loď premiéra. Věřte, nevěřte, sjeli jsme jí včetně jezů bez nehody. Což se o rodičích říci nedá :-). Zážitkem byl večerní oheň se spoustou písní a vyprávění. Teta nám sehnala permanentky na Karlovarský filmový festival. Zde i na několika dalších výletech Gayatri vyzkoušela náš obytný autobus. Jako čestný host se účastní cestovatelského festivalu Letem světem v Nečinech, kde se sestrou přednášíme. Já o 25. světovém skautském jamboree v Jižní Koreji, možná se dokopu k článku, byla to celkem adrenalinová akce. Sestra o studentské stáži v pralese na ostrově Papua nová Guinea. Pokračujeme návštěvou Prahy, hradu a Malé strany, samozřejmě s Karlovým mostem a Kampou. Praha není na jeden den a tak se do ní vracíme a pro větší zážitek táta kupuje únikovou hru zahrnující památky Starého města a Malé strany, s řešením občas dost zapeklitých úkolů. Navštěvujeme řadu českých hradů, zámků, měst. Neopomíjíme ani přírodní krásy. Dva měsíce jsou krátké a ukázat přírodu, památky, jak žijeme,… A ani ten maraton nelze vyprávět celý.
Před odletem se ptám Gayatri: „Po čem se Ti bude nejvíce stýskat?“ „Na Čechách, kromě lidí a památek je nejúžasnější to ticho“, odpovídá: „Málo lidí na ulicích je doslova přízračné.“ Nevnímala ani našeho kohouta, který jí za oknem pokoje začínal koncertovat někdy kolem půl čtvrté ráno.
