Cejlon – Ella den druhý
23.7.2025
Dnešní den začne Ája.
Noc byla šílená. V té posteli se mi zkrátka nepodařilo usnout. Jestli to bylo tím, že mi koukaly nohy a dosahovaly téměř k protilehlé stěně, nebo tím, že jsem měla pocit, že ležím jen na prknech, které se při každém mém zavrtění pořádně rozvrzaly a nebo snad že v malé místnosti nebyl vzduch? Prostě ráno velím k ústupu na jiné, doufejme že lepší, místo.
Zabalili jsme batohy a dnes je plán Malá Adamova hora, změna ubytování a procházka městem.
Odbočka na Malou Adamovu horu je pár set metrů od nás. Betonová cesta po které kolem Vás jezdí tuktuky v obou směrech s těma co švindlují. Na vrchol to není daleko. Pod vrcholem je hotel s bazénem a atrakce. Velká houpačka. V plné ceně si děvčata mohou půjčit šaty podle vlastního výběru od plesových, sárí,… a štáb je pomůže obléci upravit, posadit na houpačku a rozhoupat. No a samozřejmě spousta fotografií na houpačce i z prostor špičkového hotelu. My jsme chvilku pozorovali shon kolem dívky v krásných vínových šatech a pak šli nahoru. Opět jsem propotil tričko :-). Na hoře fotografie. Na cestě zpět mne Ája přemlouvá abych zkusil ZipLine. Jde o natažené ocelové lano. Vás upoutají do sedačky, karabinou spojí s kladkou na laně a skop…, ne odstrčí. A Vy svištíte vzduchem,… Ája mne hecuje a říká, že jsem srab. Po pravdě, zkusím kdeco a ZipLine v této podobě je jen hračka. Viděl jsem záběry z Alp kde Vás upoutají do postroje na ležato, Letíte čelem vpřed, závratnou rychlostí snad několik desítek minut, nejen vlasy vlají ale pokud necháte otevřenou pusu tak se Vám nadouvá,… A dole je poměrně drsné brždění. Prostě nádhera. Ale teď se vrátím ke zdejší ZipLine. Představte, nebo raději prosím ne, mne v sarongu a naostro,… No já mám představivost dobrou :-). A co Vy? Ája pořád reje a tvrdí, že jsem srab, srabovitý. Co na to Ty Ájo?
Nedal ses přemluvit, no. Přitom Ti tyhle adrenalinové věci lákají.
Pokračujeme dolu, vyzvedáváme batohy a odjíždíme se ubytovat. Po otevření dveří pokoje je to šok. Příjemný a velký šok. Pokoj dle české stupnice tři hvězdičky plus. A ten výhled z terasy. Nádhera. Vaříme čaj a koukáme na místního dřevorubce jak stojí bosý v rozsoše stromu. Jednou rukou se přidržuje a druhou přesekává větev pod místem, kde se drží. Výšku já odhaduji čtvrté až páté patro paneláku. Ája tvrdí, že výše. Práce mu jde od ruky a strom “špalkováním” poměrně rychle zkracuje. Odpoledne trávíme ve městě. Ája si vytyčila cíl koupit mi tričko nebo košili. I když uznávám, že to co mám s sebou není nej, ani nejčistší jsou nákupy oblečení, vždy pro mne hrozný opruz. Jsem dobře nepříjemný, viď Ájo.
Já už tě přece za těch dvacet osm let znám. Vydržím to a úspěšně kupujeme košili i tričko.
No a teď večer sedím u klávesnice, mžourám na obrazovku mobilu a snažím se dopsat články, které bych chtěl po Ájině korekci a doplnění komentářů dát na web. Když jsem u toho webu. Nějaký mizera mi na začátku července nahrál do databází obou našich webů, jak cestujeme.ajina.eu tak i ajina.eu několik tisíc stránek s odkazy na hazard. Snad všechny kasina a herny. Trvalo mi dlouho přes mobil databáze vyčistit a změnit hesla. Vrátím se k tomu až doma a pokusím se získat více informací ze záloh. Jakým způsobem to udělal. Na to nabourání jsem přišel náhodou. Přímo na stránkách a seznamu zpráv se nic nezobrazovalo, ale provoz tam celkem byl čilý.
Ahoj