Cejlon – návrat domu

Už jsme všichni konečně doma!

Ája odlétala první v pátek 8.8.2025. Já s Májou v sobotu 9.8.2025.

Ája, Madlenka a Maruška na dispečinku doma byly a jsou velkou podporou a jsem šťastný, že je mám. Širší rodina nám drží palce.
Mája letí přes Dubaj já s lékařským doprovodem přes Istanbul.

Repatriaci objednávala pojišťovna Vitalitas	u repatriační společnosti Eurocross Assistance Czech Republic s.r.o.

 Osobně mohu potvrdit naprostou profesionalitu u obou společností. Lituji, že GDPR nedovoluje jmenovat lidi, kteří za mým návratem stáli a tímto všem znova děkuji.

Všem cestovatelům připomínám neopomenout byť jen na krátké cesty po Evropě pojištění. Sám pro rodinu i sebe volím vždy to nejvyšší. S tím, že si říkám: „Náhoda je blbec. A když koupím maximum, určitě je nebudeme potřebovat“. Rozdíl v ceně je minimální.

Doktor si mne převzal v nemocnici Nawaloka hospitals PLC Colombo. Loučim se se sestřičkami. Doktor kontroluje  zdravotní hodnoty a taxíkem mne transportuje na letiště, kde je připraven transport po letišti a přednostní odbavení, na let čekáme v salonku z kterého mne opět zaměstnanci letiště transportují až ke dveřím letadla. V letadlech je pro jistotu připravena kyslíková lahev. Naštěstí není potřeba, stejně jako plánovaná medikace. Po usazení mne doktor napojuje na přístroj a let probíhá pod neustálou kontrolou, hodnoty jsou v přijatelných parametrech. Děkuji i leteckému personálu Tureckých aerolinií a letištnímu personálu za perfektní a profesionální služby, jak v letadlech, tak na letišti v Istanbulu. Letečtí „silničáři“ si také dávají záležet a turbulence na cestě z Colomba do Prahy válcují. Let je krásně hladký. Doma v Praze na mne u dveří letadla čeká letištní zaměstnanec s invalidním vozíčkem a protahuje mne všemi procedurami až k připravené sanitce.  Na invalidním vozíčku jsem si vzpomněl na dobrého vojáka Švejka, ale „Na Bělehrad“ nevolám. Stydím se za problémy, které jsem způsobil. Sanitkou a opět pod perfektním dozorem jsem převážen do FN v Plzni, kde si mne přebírá místní tým. Tímto pronáším velké poděkování za starost a službu doktorovi společnosti Eurocross Assistance Czech Republic s.r.o.  Nemocnice jsou pro mne depresivní místa, jsem vděčný sestřičce za úsměv a ohleduplné napumpování infuze. Vítám nabídku doktora na odeslání do ošetření v domácím prostředí, nejspíš mají plno. Duševně jsem se připravoval na pobyt. Ája pro mne přijíždí a odváží mne, konečně domu.

V pondělí konzultuji svůj stav se svým kamarádem a zároveň lékařem: “Vašku velký dík”, klade mi na srdce, že musím oslovit odborníka na můj problém. Oslovuji odborníky a snažím se získat někoho, kdo na mne dohlédne.

Děkuji kolegům v práci, kteří mi vychází vstříc s úkoly na dálku.  Pokud nezaměstnám hlavu, nejspíš bych v pár dnech zešílel :-). Ještě musím dojednat možnost vycházky na protažení. Naštěstí bydlím na kraji vesnice a krátká procházka s dozorem je řešitelná kolem rybníka.

Momentálně se již peru jen s časovým posunem a medikací. A je to síla.

Má skvělá dcera Anna Marie nadále koordinuje veškeré potřebné záležitosti našeho návratu.

Také ze mě spadl kámen, že už jsme doma, všichni. Zprvu jsem vůbec nechtěla řešit nějaký úklid doma. Samu sebe jsem přesvědčovala, jak to není důležité. Když jsem se ale ráno vzbudila, viděla jsem tu spoušť, najela jsem na raketový pohon a šůrovala a šůrovala. Po takové dovolené by člověk potřeboval ještě dovolenou na zotavenou z návratu:-)

 

 Postupně jak zpracuji fotografie a další data, budu tento příběh dolaďovat. Ještě mi chybí pohled mé dcery Máji, která neváhala a sedla na první letadlo, aby nás v Colombu podpořila.