Pamatuji si, že na gymplu jsem se hodně trápila s pojmenováním sloučenin v chemii, bylo to pro mě jako psaní s a z na hodině českého jazyka. A ejhle… K čemupak mi to je teď? K ničemu leda, že bych v Čechách dávala studentům kondice z tohoto předmětu. V angličtině jsem s názvoslovím rezignovala a nechávám to náhodě. S různými sloučeninami pracuji v laboratořích, nebo jen tak pomyslně si s nimi hraju a přehazuji si je z jedné ruky na druhou. Ty nejčastější už se mi i zachytily v paměti. Místo -ný, -natý, -itý, -ičitý atd. mi stačí jen čísla v závorkách značící oxidační číslo. Nu a tak z hydroxidu chromitého můžu klidně udělat Chromium(III) Hydroxide z fosforečnanu železitého – Iron(III) Phospate. Nic víc nic míň. Je to celkem i sranda.
Pak hlavně když máš půl rovnice a úkolem je doplnit jí a nebo ti dají jen názvy pár sloučenin, které spolu reagují a BUM nevíš nic! Co to je? No popravdě základy z gymplu jsou prostě základy, stejně jako ze základky, víš že tě něco může čekat, ale pak už nevíš vůbec nic. Štěstí, že zde je chemie po většinou parádní, zazlobíš se s ní, zanadáváš, ale asi každý profesor, nebo lektor tě podrží a ještě si s tebou pokecá, třeba o chemické olympiádě v US, o brigádách v laboratořích, možností stáží třeba na Cambridge nebo ti zamotá jen hlavu s Britskou a Americkou nomenklaturou a co teď…