To bylo tak… Čas laborek. Ráno, odpoledne sem tam i do podvečera něco kutit v chemické laboratoři a obětovat se plně pro analytiku. Ano, v sborce také vařím a dokonce jsem zkoušela práci barmana a míchala jsem džusy a mléko, ale kdo by mým výtvorům věřil a ochutnal to? Naštěstí mi zachraňují volby univerzitních spolků kde s pěkným (ale také deštivým) počasím se jeden před druhým snaží vytasit s něčím lepším a tak stačí jen procházet kolem nich, aby se člověk najedl, získal kancelářské potřeby, divné pití v plechovkách pro mladší sestru a lego mutantské ovečky pro děti na Papuu.
Všichni tvrdí, že není důležité pro koho se volí, ale hlavně aby se volilo. Dokonce i profesor na Orgánu nás k tomu vyzíval o sto šest. Tak jsem se rozhodla! Budu volit toho, kdo mi zítra lépe nakrmí, jelikož asi tomu v politice rozumím nejvíce.
A jídelníček? Jů, to jsem se pěkně napapala. Noky se sýrem, leberkese (jak babička říká „houska v housce“ neboli sekaná v housce), výborné sušenky, párky, bábovky, kafíčko, limonáda, džusy, nějaké ty energy prapodivné plechovky a nebudete tomu věřit, ale jeden spolek nenabízel jídlo, ale??? Jmenovali se Grun nebo snad Grass… Už víte, co nabízeli? Jak už asi název napovídá, vytasili se s kuřivem cannabis, nebo tomu také můžete říkat marjánka či tráva, nebo co třeba veselá okurka? Když mi kudrnatý mladík zastavil, jestli mám volební právo jako regulérní student, nebo jsem jen Erasmák (jo, můžu volit) a začal povídat o jejich kampani a že mají také k dispozici travičku, kterou rozdávají, zůstala jsem tam stát jako pařená. Tohle říct v Česku tak buď by jí brzo neměli, nebo by jí stejně neměli, jelikož by byl zabavená policií. No, tady je to prý legální. A že prý to není vůbec veselá travička, ale jenom relaxační travička. Jak zajímavé! Škoda že nekouřím, možná leda kdyby to bylo v trochu jiné formě tak bych si to vzala k pokusům jako bylinku.
A volit jsem přeci jenom šla. Taky pořád jen brát, pěkně se naobědvat taky nejde jenom tak, že? U volební komise se mi ptali na obor, univerzitní kartičku a dali mi přesně jako doma u prezidentských nebo parlamentárních voleb obálku s papírky a poslali mě za celtu. Juj to byla sranda. Neumím německy dost dobře, nebo spíš něbyla jsem tak dobře připravená a tak jsem se koukala na růžový a modrý papírek jako na zjevení boží a přemýšlela jsem, proč to vypadá stejně až na tu barvu toho papíru. Bylo to stejné! Slečna za celtou mi oznámila, že to jsou prý dva hlasy ať volím koho uznám za vhodné. Nu, ale byl tam ještě jeden papírek jen se jmény a datumy narození. Prý představitele do čela Chemie. Chemii zdar!
S radostí na volby do Rakouska!