Dneska jsme se rozhodli začít s výzkumem, ale to jsem ještě nevěděla, že to bude jen cvičení na dopilovaní techniky pro samotný projekt.
Začalo to tím, že chlapci oholili snad celý stromek jen proto, aby měli dostatek listu a já si jen zakrývala obličej s tím, že jsem nechtěla nic zabíjet a teď se k tomu dost blížilo…. Říkala jsem jim, že se mi nezdá, že to potřebujeme a taky jsem měla pravdu.
Nakonec jsme se přesunuli jinam, na druhou stranu do primárního pralesa {=primaru}.
Zrovna pršelo už od rána, tak jsem si oblékla pláštěnku {pončo s kapsičkou}… Tak jsem dostala nové přezdívky: „Červená Karkulka {to se moc neujalo} a lesní klokan {to se ujalo a říkali mi tak celý den}. Má skupinka si ze mě utahovala, že když jsem ten lesní klokan, tak mám šplhat po stromech a sbírat nám vzorky – nemůžu, sletěla bych.
Nevím, zda-li si ze mě dělají srandu, nebo to mysli vážně, ale na účet rostliny Seberat {memotechnická pomůcka – Mam sebe rád} nějak došlo, že ví jak se řekne: Mám Tě rád…. a říkali mi to a dávali kytičky, když je našli. Jeden z nich – Ivan, také pořád mluví o Kačce, že jí mám říct, ať za ním zajde, že ji chce něco říct {ale to by mělo být opačně ne?}. Pořád o ní povídá a prý se mu líbí…. No? Kačka o tom nechce slyšet a když ji Ivan v lese řekl, že ji má rád, tak z toho byla dost na prášky.
Večer jsem analyzovala vzorky snad do půlnoci. Je to celkem zajímavé pozorovat mini {malá zvířátka} kroužící ve vrchní {někdy spodní} vrstvě listu. Někdy dělají tunely dost zmateně jako by byli opili, někdy jen sleduji hlavni žílu listu, nebo některou postranní žilku. Některé mini vytváří rybníčky, některé srdíčka, některé žížaly, některé taky protínají hlavni žílu, nebo jsou na spodní straně listu a vypadají jako bílé pavučinky.