Jej a je to tu zase, musíme vstávat brzo, jelikož pojedeme na výlet na Manam Ireland, stále aktivní sopku.
Jelikož jsme měli být v sedm třicet připraveni k odjezdu, přivstala jsem si o pár minut a šla jsem si sednout na strom nad moře. Čekala jsem, jestli uvidím východ slunce a taky, že jo, jen sluníčko bylo o pár stupňů dál doprava, někde nad pevninou, ne nad mořem.
Hned, jak se plně rozednilo, utíkala jsem na snídani (tousty s margarinem a marmeládou a černej čaj se sunarem). Rychle jsem se převlékla z tuniky, kterou jsem, aby se neřeklo, měla zastrčenou naruby do kalhot a trička, čapla jsem spacák a batůžek a jelo se.
Cesta nám trvala asi čtyři až pět hodin, ale to jsme si dělali i krátké přestávky na trzích. Jupííííí, našla jsem kulau (kokosový ořech), oříšky a koupila jsem si i velkou papayu a g.. ovoce. A také aby ne, když hrstka oříšků stála 10 toaia (to je kolem jedné koruny), kokosový ořech byl za půl kina (4 Kč) a papaya za 3 kina (cca 24 korun). Ořech jsem si koupila snad na každé zastávce a moc jsem si ho užívala, jen vždy zhruba po dvaceti minutách, co jsem ho vypila jsem se v autě kroutila, že potřebuji nutně na záchod.
Vesnice, ve které jsme měli přenocovat, se nacházela na písečné pláži naproti ostrově Manam. Zbytek dne jsme měli volný a tak většina české skupinky hned zmizela v moři a já jsem si chvilku ještě povídala s holkama, rozdala jsem několik hraček dětem. Ty se na mě sesypaly jako pytel blech, ale každý dostal tak po jedné věcičce a pak jsem to zabalila s tím, že to takhle nechci a že chci obdarovávat random děti a ne dát všechno jen jedné skupince.
Později jsem se šla podívat, jak jedna paní plete bilom a nějak jsme se dostaly k tomu, že mi slíbila, že mi nějaký bilom věnuje a že se půjdeme projít na trh podívat se po mangu.
Byla to paní byla učitelka biologie a chemie na okresní střední škole, tak nebyl problém si s ní povídat v angličtině. (Asi naši rozpravu rozeberu v dalším článku.) Údajně ji bylo 28 let a má dvě děti (šestiletá holčička šla s námi) cestou jsme procházely asi čtyřmi vesnicemi, ale zdálo se mi to jako jedná rozlehlejší. Se všemi jsme se zdravili a já si místy připadala dost trapně a nebo naopak jako celebrita, jelikož si na mě dost lidí ukazovalo jako na bělošku a sem tam jsem si všimla, že si mě i tajně fotí.
Na trhu jsem byla jak na trní. Co je tohle a co je tamto? Spokojeně jsem si nakonec odnesla dvě manga ( big carrot mangas), hrst chlebovníkových oříšků a ještě jedno prapodivné ovoce zvláštní chuti. Hrdě jsem s tím přicupitala k holkám na karimatku ve vesnici a rozdělila jsem se s tím co jsem měla. No prostě paráda! Mango bylo slaďounké.
Jako výplň času jsme hráli karty. Žolíkové karty jsme použili na něco co by se dalo popsat jako upravené Prší s divnými prvky uvnitř hry.
Uuuž. Ani jsem nemrkla a už bylo šest hodin. Hladový a unavení jsme stepovali kolem provizorní kuchyně a čekali, co nám místní uvaří, ale nějak moc nepřekvapili: rýže (podle chuti na kokosovým másle) nudle s hovězí konzervou a nebo s rybou… Někteří trochu prskali, ale mě to chutnalo a byla jsem spokojená.
Na večer jsme si udělali táborák a na střídačku jsme zpívali české, nebo papuánské písničky. Dost mě pobavilo, když naši začali zpívat Rudé tričko a místní děti sloky po nich opakovaly. Nebo si pak dělali srandu a začalo se zpívat 10 malých černoušků, ale to jsme nepřekládali o čem tahle písnička je… Děti nám také zazpívaly pár pěkných písniček a v podstatě kolem ohně, nebo opodál, byla asi téměř cela vesnice.
Přišla i ta moje nová kamarádka, myslím, že se jmenovala Franceska? Přinesla mi dva bilomy, prý na památku a že by ji potěšilo pár fotek jak ho nosím u nás… Já ji dala dvě náplasti, jelikož její holčička měla sedřené koleno a všimla jsem si, že kolem toho hodně létají mouchy. Vydezinfikovat jsem ji to bohužel nemohla, jelikož už spala. Dávala mi ještě ochutnat nějaký jejich bochánek, ale to jsem si od ni uždibla jen kousíček, jelikož už jsem na večer nechtěla smažené.
Když jsme se s Franceskou rozloučily, tak jsem ještě chytila Klárku a koukaly jsme se na měsíc. Přišel i Wins a Casi a tak to bylo celkem zajímavé… Přicapkal i takový malý drobeček, pejsek. Větší hlava nežli tělo a vešlo se tak do dlaně. Hodně se lísalo a potom skákalo ještě přes spícího Honzu, který se ho dost lekl.
Spalo se na písku. Bylo to celkem fajn s výjimkou toho, že jsem písek měla všude…
BILOM = pletená taška, ve které se nosí všechno, od potravin, betele až po děti; tradičně se plete ze saga, pandanusu nebo jiných rostlin a obarvuji se přírodními barvivy, dnes jsou i různá umělá vlákna, vlny a všelicos; Každá provincie má trochu jiný postup výroby. Čas nutný na výrobu se stupňuje podle materiálu, obvykle by to melo byt kolem dvou týdnů. Náklady za vlnu jsou cca 10 kina na tašku a bilomy jsou poté prodávané kolem 40-50 kina za kus.)
PS: Fotky budou později 🙂