Ano, jsem blázen a mnozí kroutili hlavou, když jsem od někudy vytáhla nějaký plod a nebo když jsem radostně vykřikla, když jsem ho spatřila na trhu.
A jak to vlastně začalo? Nu, cestou do pralesa. Z únavy a vyčerpání po x hodinovém pochodu pralesem, kde jsem byla popoháněná a nemohla jsem se koukat kolem sebe tak jsem si nějak utvořila rychlý trans krok. Štvalo mě to, ale co jsem mohla dělat, buď půjdu a dojdu, nebo zastavím a hned tak nedojdu. Zároveň jako zpestření jsem koukala pod nohy a sbírala neznámé ovoce a oříšky abych je mohla ukázat Kenetovi nebo Kipirovi na určení. Nakonec z toho vyšlo, že jsem šla po všech plodech s velkým nadšením a otázkou, zda-li se to dá jíst.
Ne, to nemůžeš jíst, to je pro kasuráry, pro muruk.
Protože je to jedovatý?
To asi ne, ale nejez to.
Jeden den jsem při exkurzi do nitra pralesa si dělala mnemotechnické pomůcky k názvům rostlin od Keneta:
Tak tohle je Pandanus….
Dobře, to zní jako panda (jako medvídek panda z Číny) a nus jako německy oříšek? Takže Pandanus.
Anebo…
To je Cebera Floribunda…
Tak to zní trochu jako seberát, tudíž jako MÁM SEBE RÁD. To znamená mám ráda sama sebe.
Tak se to ujalo a dlouho jsem slyšela místo pozdravu jen: Mamseberad a nebo toto slovo přišlo jako pošklebek od někudy.
Na konci pobytu v pralese už to nebylo Mamseberad, ale změnilo se to na Mám tě rád (óóó děkuji).
Ač v pralese bylo vše pro kasuáry, dočkala jsem se i jedlého trpkého ovoce, které se dalo jíst a mělo název, jak jinak než = kasuáří ovoce (casuary fruit). Paráda, ale dávám přednost dobré papáje, mangu, nebo takovému ananasu?
Jů, ananas, sbíhají se mi sliny. Na Papui snad ani neexistuje ananas, který známe tady. Tropické ovoce dovážené do střední Evropy se chutí ani za mák nepodobá něčemu, co jsme okusili tam. Jediný kousíček a byl/a jsi v nebi! A to si nedělám srandu. Nevím, jestli jsem vůbec ananas měla v Brazílii, ale papuánský ananas nemohu k ničemu přirovnat.
To samé papaya…. Kousíček tohohle ovce jsem ochutnala v Brazílii, ale na Papue? No, jedla jsem ho po kvantech, když byla příležitost ho někde splašit. Někdy se poštěstilo sehnat obrovskou v přepočtu za 24 kilo, někdy menší za 8 korun (1 kina). Je pravda, že asi bylo více odrůd, jelikož ne každá byla tak dobrá a nebo byl problém, když se ovoce nakrájelo a postavilo blízko jiného jídla. To pak papaya přejímala pachy a prapodivnou chuť od okolí…
Nu a ještě velmi důležitá položka v mé honbě za ovocem: SHUGAR FRUIT (něco z čeledi jako marakuja?). No prostě oranžová kulička a když se oloupala uvnitř byl želatinový útvar plný sladkých semínek. To jsme se tam mohli po tom utlouct.
Mimo tyto parádní věci jsem na Papui ještě sehnala: meloun, grepo- pomelo (to nevím, co to bylo: vizáž pomela, chuť lepšího grepu), mandarinky, něco jako fík-nefík, okurkové ovoce, mochyni, chlebovník, ořechy s názvem na g., kulaté divné malé ovoce, velké mrkvové mango, gojabu, něco podobného gojábě zkřížené s hruškou, banány, kořeněné banány, maliny (ale nějaké jiné), červené zvonkovité ovoce, holky ještě objevily avokádo.
Pro mě to byl hotový sen. Ráj, když jsem měla k ovoci přístup. A nebo mi stačil klidně ke štěstí i kokosový ořech napití a pak na vydlabání…
[ngg src=”galleries” display=”basic_thumbnail” thumbnail_crop=”0″]