Do Jekaterinburgu jsme přijeli v 6 ráno místního času, asi 3 hodiny dříve než u nás doma, unavení a zdrchaní jízdou. Laurent se vyjádřil, že vlastně ani nespal kvůli nefunkční klimatizaci a sousedovým zavánějícím nohám. Asi jako v tom vtipu: „Přijde kovboj do české hospody, hodí nohy na stůl a poručí si Olomoucký syreček. Když mu jej přinesou, reklamuje jej, že nesmrdí. Hospodský odvětí. Sundejte nohy ze stolu ať má šanci.“
Naštěstí jsme byli pozvaní k moc milým lidem v rámci couchsurfingu. Naše hostitelka Táňa nebyla doma, ale přivítala nás její maminka Olga, která sice neuměla anglicky, ale přesto jsme si našly cestu, jak se dorozumět a popovídat si.
Olga nám ukázala svůj malý byteček, připravila nám snídani a poskytla pohovku k odpočinku, kde jsme usnuli na asi 5 hodin. Laurent okomentoval pohovku slovy: “Konečně postel, která se nehýbá,” zalehl a v tu ránu usnul.
Později jsme se vydali do ulic poznávat město. Svezli jsme se malým autobusem za 33 rublů na osobu. Náhodně vystoupili blízko bílého kostela (Kostek krve) se zlatými věžičkami, postaveného na památku poslední rodiny Romanovců, která na tomto místě byla popravena. Uvnitř kostela jsou nádherné malby a ikony svatých, carské rodiny s jejich rodokmeny. Dole pod kostelem je museum cara Nikolaje II. a jeho rodiny.
