Na naší cestě transsibiřskou magistrálou, využíváme nabídek místních na nocleh a díky jedné takové pozvánce se dostáváme do malého městečka pod horami hned u Bajkalského jezera.
Z Irkutska, cesta vlakem do Bajkalska trvá necelé 4 hodinky (150 km), pro místní lidi to je úplně nic („je to tak daleko, jako si zajít pro chleba přes ulici“). Jediný problém to má, jestli si člověk zaplatí lístek na dálkový vlak, tak ho vysadí cca hodinu a čtvrt pěšky od městečka Bajkalsk, někde na venkově. Dalo by se říci, že ani lišky ti dobrou noc zde nedají. Lokálka prý staví přesně v městečku, ale dálkové vlaky ne.
Trochu nás překvapila vesnice a to, že Jandex taxi tady není. S našimi batůžky půjdeme přes hodinku pěšky a ještě ke všemu se začíná zatahovat, hrozí, že každou chvíli bude pršet. Nakonec nacházíme motorest, najedli jsme se a nic jiného nám nezbývá než jíti dál. Po hlavni silnici, kde auta a kamiony občas jedou jak blázni se nám jít nechce a tak volíme cestu divočinou, směr jezero a pak podél břehu. Přecházíme dvě vlakové koleje, nacházíme cestu vede kolem vody, lesem a později i podél místních továren.
Déšť nás neminul a tak mokří, kolem sedmé, dorážíme do městečka Bajkalsk. Času máme kvanta, náš hostitel nás čeká až v jedenáct večer. Nejprve míříme do místního hostelu, kde si rezervujeme další noc. Dále míříme nakouknout do místního obchodního centra a potom procházka parkem nás přivádí k nějakému místnímu baru s hlasitou diskotékou. Laurent si dává jeden drink a já ho pak táhnu pryč (nemám ráda světla, hluk a cigaretový kouř).
V půl jedenácté se rozhodujeme nabrat směr na uvedenou adresu. Přicházíme před dům. Dveře bez kliky a zvonku, nějaká stará budova. Píši Innovy, našemu novému hostiteli, jestli je doma a on nás směřuje ke dveřím, o kterých bych si ani netipla, že mohou být vchodem do bytu.
Vítá nás pán ve středních letech s úsměvem a humorem. Nabízí nám víno, nebo mléko od naróda Burgatty, které vychvaluje, ale přece jen končíme nakonec u čaje. Povídáme si již značnou chvíli, probíráme různá témata. Ptáme se jaké je jeho zaměstnání. Pracuje – v turismu a když má volno, bere své hosty přes noc do hor (ale my přijíždíme v době, kdy je časově vytížen). Přejeme si okouknout Sibiřskou přírodu, ptáme se co doporučuje. Hurá máme naplánován trek na další den. Po příjemném stráveném večeru a únavy z cesty, usínáme během mžiku.
