První den.
S nastoupením do auta, necháváme starosti všedního dne za sebou. Ne však na dlouho, zjišťuji, že máme prázdné přední kolo. Čtyři hodiny čekáme v Přešticích na desetiminutovou výměnu ventilku. Zastávka v Plané na dokoupení proviantu. Chodová Planá, vzhledem k časové ztrátě vynecháváme zastávku v obci Michalovy hory.
Slavkovský les je malebná a přírodně bohatá oblast nacházející se v západní části České republiky. Tvoří ji pohoří a lesní masív, který se táhne na území mezi městy Karlovy Vary, Sokolov a Cheb. Najdeme zde husté lesy, louky a rašeliniště, malebné prameny, potůčky a říčky, ale také úchvatná vyhlídková místa s panoramatickými výhledy.
Mariánské Lázně, do kopce lesem. Klikatá, úzká silnička po svazích Slavkovského lesa. Další zastávka měla být přírodní rezervace „Smraďoch“, obdivovat mofety, na rosnatku okrouhlolistou, která zde roste je ještě brzo. Procházkou po modré na Farskou kyselku,… Nepříjemně nás překvapila spousta aut a lidí, Slavkovský les se dnes proměnil ve Václavák, hlava na hlavě auto za autem. Zaparkovat náš autobus bylo nemožné, pokračujeme dále do obce Prameny. Před léty jsem na služebních cestách často jezdíval Mariánské Lázně, Prameny, Podstrání směr Sokolov a dále. Po této cestě je možné navštívit bývalý cínový důl Jeroným, ten si nechávám na později, dnes mají zavřeno. Vám jeho návštěvu doporučuji. Nedaleko u lesa je místo u kterého jsem si vždy říkal, když jsem jej míjel, tady bych chtěl jednou bydlet. Klid krásná příroda, les kde ani lišky nedávají dobrou noc a kupodivu do civilizace kousek a v zimě tuto silnici prohrnují. Slavkovský les, koupající se v slunečních paprscích je i v předjaří nádherný. Dále plánujeme zastavit a procházku „U tří křížů“. Opět bez šance auta, lidi. „Něco tu snad dávají zadarmo“. Inu, hezké počasí velikonoční víkend. Je to mrzuté, ale těší nás, že vidíme rodiny s dětmi bez všudypřítomných mobilů v ruce. Zastavujeme nad obcí Nová Ves, nastavujeme tváře jarnímu slunci. Chvilka oddychu s šálkem dobrého moku a knihou v ruce. Další cesta nás vede obcemi Nová Ves, Louka. S očima přilepenýma na sklo, slintám na volant nad krásou údolí říčky Teplé. Pouštím před sebe naložený kamion, po pár kilometrech jej znovu potkávám pod železničním mostem. Řidič obhlíží, kolik milimetrů mu pro průjezd chybí nebo zbývá? Říkám si, bude muset upustit pneumatiky. Doufám, že se tam vejde, protože netuším, jak by tady otočil. Sádky, bečovský hrad, odbočujeme doleva na Karlovy Vary. Na křižovatce zjišťuji, že zpátky domu budeme muset jet přes Bochov, průjezd ve směru na Plzeň je uzavřen. V obci Vodná odbočujeme vpravo do obce Hlinky, sestra mi doporučila zastávku u čedičových varhan. Podjet kamionu se podařilo, opět jej pouštím před sebe. Přijíždíme na místo, kde by měl být starý lom s čedičovými varhanami. Opatrně vjíždím na plac u cesty a parkuji, tak abychom zde mohli i přespat. Jdeme lesní cestou, čedičové varhany jsou osvětleny zapadajícím sluncem. Něco nesedí, je tu divně. Aha, nejsou tu lidi. Krása. Fotíme, nejen skálu ale i petrklíče,…
Hezké zakončení prvního dne.
Druhý den
Ráno nás probudilo slunce. Jedeme Hlinky, Stanovice, přes hráz a kolem přehrady. Jsem zde dnes poprvé. Slyšel jsem o ní často ve spojení s podzimním sjížděním řeky Teplé, kdy upouštěli jak stanovickou tak i březovskou přehradu Lomnický potok a říčka Teplá se na chvíli probouzely v dravou téměř horskou řeku. Ráj vodáků, také jsem si ji před léty s kamarády splul. Ale to je jiné povídání. Krajina Slavkovského lesa v ranním slunci je nádherná, plná výhledů. Olšová Vrata, kolem letiště na silnici do Karlových Varů. Za pár kilometrů jej opouštíme směrem Ostrov nad Ohří. Zde trávíme dopoledne. Horní Ždár je již na úpatí Krušných hor. Jáchymov začíná pohledem na Radium Palace, jeden z mála ještě fungujících lázeňských domů. Na stránkách některých jsem četl větu: „Nashledanou v lepších časech“. Říkali jsme si, že se zde zastavíme a zkusíme se vykoupat v místní vodě. Jediné místo ke koupání je Aquacentrum Agricola, ale radon ve vodě nehledejte. Auto odkládáme na náměstí, vzhledem k jeho sklonu, raději zadní kola zajišťuji klíny. Obchod s bylinkami voní, pro turisty mají kopřivové lázeňské oplatky. Pokračujeme do kopce k dolu Svornost a téměř po vrstevnici procházíme nad Jáchymovem a zpět k autu. Nasedáme do auta. Jedeme klikatou silnicí směr Boží Dar. Před dloooouhými lety jsme tudy jezdili na výlety a nákupy do východního Německa. V pár filmech a seriálech tento způsob turistiky je téměř reálně zachycen. Osobnímu prožitku se to však nevyrovná. Boží dar zalitý sluncem, častěji jsem k němu přicházel i přijížděl v dešti a mlze.
Parkoviště skiareálu Neklid máme již vyzkoušené. Když den se povede, odmění Vás krásným výhledem, dnes nic moc. „Pojedeme na východ, nebo západ“? Západní strana láká více, vzpomínky na dětství, místa, která bych chtěl znova navštívit. Míjíme Božídarská rašeliniště, lidí je tu dnes požehnaně. Myslivny napravo je odbočka na Zlatý Kopec. Je to obec s pár domy a věřte, nevěřte je v údolí. Na křižovatce Ryžovna jsem trochu zazmatkoval, chtěl jsem do Horní Blatné, ale zmátly mě ještě zimní cedule s omezením průjezdu. Na noc jsme zastavili před Hřebečnou.
Den Třetí.
Plán cesty: Horní Blatná, Nové Hamry, Přebuz.
Horní Blatná, najít a odložit auto na parkoviště. Pak po červené na Blatenský vrch. Cesta je upravená, u bývalého cínového dolu zábradlí s místem pro odpočinek a fotografování. Vstup do „Vlčí jámy“ je zahrazen brankou. Když jsme jako kluci procházeli po červené, hustým smrkovým porostem, z „Vlčí jámy“ byl vidět jen vstup a po několika schodech led. Dnes po ledu nebylo ani památky a to jsou velikonoce. Blatenský vrch je léta stejný. Okukuji antény na chatě radioamatérů a po žluté zpět do Horní Blatné. Zastavujeme se v místním koloniálu. Najdete zde příjemnou paní, velký výběr. Mezi řečí zjišťujeme, že obchod je spíš srdcovka než výdělečný. V zimě, pokud je sníh, vylepší tržbu běžkaři. V létě trochu turisté a kolaři. Říkala, že jí přibyla konkurence a na těch pár místních obyvatel dva obchody je moc. Obdivujeme staré vybavení obchodu, kupujeme jen symbolicky pár zákusků. Paní nás posílá dolů k „vetešníkovi“ s tím, abychom se na ní odkázali a nechali si ukázat starou restaurovanou pec s pekelcem. Vetešník, stará hrázděná chalupa, ve stodůlce vetešnictví, dnes by se řeklo antikvariát. Majitel prodává pár keramických figurek německým turistům celkem jen za všimné. Pozval nás dále, šindele vyskládané v chodbě. Říká, že má již 50m2 modřínových šindelů na střeše a minimálně dalších 50m2 ještě na střechu dá. DÍLNA. Ano DÍLNA, píši z velkými písmeny. Krása, nádhera slintám nad vybavením jak strojním tak nářadím, nic moderního poctivé ruční nářadí a stroje staré poctivé. Štelář plný hoblíků, říká, že většinu používá. Několik koutů zaměřených na různé profese. Umí zrestaurovat snad vše. Což mi následující den potvrzuje i sestra, která říká, že je moc šikovný a zakázky má i pro hrady a zámky. Tmavou chodbičkou jdeme do kuchyně, kachlová kamna jsou nahřátá, na litinových plátech konev s bublající vodou a hrnec s obědem. Atmosféra pohody a domova našich prababiček. Loučíme se.
Další cesta nás vede k bývalému cínovému dolu Rolava-Sauersack. Těžilo se zde již v 16-tém století. Za druhé světové války zde němci postavili obří továrnu a těžbu, zpracování cínové rudy a arzenu. Štoly mají, v součtu délku 14 km. Často jsme jako kluci kolem chodili, návštěva a prolézání staré továrny nás však nelákalo, to spíš Rolavský rybník. Bývalá továrna připomíná dnes město duchů. Turistů je zde hodně, někteří zkouší procházet podzemí. Beton, z kterého je skelet postaven, by mohli závidět dnešní stavitelé mostů, jímž se po pár letech začínají drolit a rozpadat, zde je zub času a působení lidské ruky již také vidět. Celé krušné hory mají hornickou tradici a pod zemí je stále velké bohatství. V okolí Přebuze jsem před léty trávil část prázdnin na brigádě. Pro geology jsme vytyčovali měřící kolíky. Největší bohatství Krušných hor je však v přírodě a zdejších lidech.
Dnes cestu končíme pod Přebuzí u rybníka Přebuz. Auto je na parkovišti a my pozorujeme život na břehu i ve vodě.
Den čtvrtý.
Je již návratem domů, Vysoká Pec, Nejdek, silničkou podél Rolavy a železniční trati Karlovy Vary Potůčky do Nové Role. Rolava v úseku Nejdek, Nová Role má stejný charakter jako šumavská Vydra. Říkám Áje sedící vedle mne, že poslední slušná voda na splutí do Karlových Varů je na velikonoce. No vlastně velikonoce jsou teď a voda? Po letošní zimě by se nedala jet ani na gumáku a loďka z papíru by si odřela břicho. Odbočka na Smolnou Pec ve svahu nad řekou jsou pozůstatky těžby. No, možná už ne, léta jsem tam nebyl. Sádky, vypadá, že prosperují, mám z toho radost. Komíny porcelánky a do Nové Role vjíždíme u nádraží. Jimlíkov doporučuji navštívit zatopený kaolinový lom čistá voda, parkování i na přespání. Mírová, odbočujeme do Karlových Varů.
Dále už jen návštěva u sestry a přes Bochov, Toužim, Plzeň domů.
Jitka Molavcová zpívala: „Krušné hory nejsou krušné,…“ Musíme říci, že pro řadu místních obyvatel bohužel pořád ano. Těší mne, že Ti, s kterými jsme se setkali, tyto hory milují, stejně jako já.
Nashledanou na cestě
Rosťa
Mapu a záznam cesty naleznete na stránce https://kdeje.ajina.eu/
