Cesta domů.
Je samozřejmě adrenalinová. Alespoň pro rodinný tým, který se mne snaží dostat domů. Nemám totiž pořád letadlo z Istanbulu do Prahy, které mi zrušili před odletem do Indie s tím, že o zpáteční rezervaci si musím požádat ne dříve, než týden před odletem.
Táta na odlehčení říká: „Pokud nebude letadlo, pojedeš Orient expresem, případně vezmu náš autobus a přijedeme pro Tebe.“ Ale prý si budu muset obléct ty nejhezčí šaty, co jsem si koupila, aby se mohl pyšnit svojí Indickou princeznou. Anička, starší sestra, obvolává filiálky společnosti, u které jsme koupili letenky. Začíná ve Vídni, přes Portugalsko, Španělsko je přesměrována do Anglie, kde jí zase přesměrovávají na pevninu. Hotová pohádka o Kohoutkovi a slepičce. Táta jen valí oči, jak do telefonu chvíli mluví německy, plynně přechází do španělštiny, angličtiny a jen drží palce, aby se vše podařilo. Vše je komplikovanější o to, že jsem v Indii a společnost co zajišťovala letenky nemá moc snahu nám pomoci problém řešit. Prodejce i přímo aerolinie ověřují pasažéra pomocí telefonu a emailu zadaného při objednání letu. Táta mi heknul email. Nesu to špatně, mohl mi dát předem vědět, dala bych mu jméno i heslo pro přihlášení. Omlouvá jej jen nedostatek času, časový posun a obtížná komunikace. Kvalita WiFi v Indii není to pravé ořechové a jinak než přes internet si nezavoláme. Huráááááá. Po téměř týdnu handrkování a díky heroickému úsilí sestry dostávám v poslední chvíli zprávu obsahující letenku z Istanbulu do Prahy.
Před letištěm v Mumbaji se loučím s Gayatry a její rodinou. Na rozdíl od Prahy do prostor letiště můžou pouze osoby s platnou letenkou. Jdu na odbavení. Váží mi kufry, jeden je o 3kg těžší. Letištní zaměstnanec na mne pohlédne. Ve mně je malá dušička, v duchu se přehrabávám v kufru a rozhoduji se, co vyndám. Po pravdě, vůbec se mi do toho nechce,… Dívám se mu do očí, hypnotizuji a v duchu prosím, zaklínám. Usmívá se na mne a obrazně nad tím mává rukou. „Přeji šťastný let“, říká a váží kufry dalšího cestujícího. Cesta domů je dlouhá. Táta s mamkou mne vyzvedávají v Praze na letišti. Odbavení je v pohodě. Jedeme domů. Maminka už v autě ze mne doluje povídání.