Dneska bude náročný den, ale sejdeme se všichni, abychom zavzpomínali a zároveň se možná naposledy setkali v tak hojném počtu.
Chtěla bych jít symbolickou cestou, a tak beru Fany (Ty jsi jí říkala „František“ nebo „pejsek“) ven brzy ráno, sotva se rozednilo. Zem a zmrzlá tráva mi křupe pod nohama, slunce si začíná hledat cestu skrz topoly. U hráze vidím tři volavky – dvě šedé, jednu bílou. Odlétají, když Fanča prosviští směrem ke koňské ohradě. Jedna z volavek se přemístí na druhou stranu hráze a dává se tam na špacír.
Než se vydám za psíkem, venku za zahradou si stříhám vrbové proutky – pro Tebe, babičko. Víš, ten nápad měl tatínek, ale krásně se to proplétá se vzpomínkami, jak už jsem zmiňovala. Pamatuješ, jak jste s dědou pěstovali slaměnky, pažitku a všelicos jiného na zahrádce a pak jste chodili na trhy? Často jste vyráběli i ozdoby – pamatuji si košíčky, slaměnky a na jaře takové to plastové kuřátko, možná i nějakou tu narcisku.
Právě proto jsem si pro Tebe vybrala symbolicky slaměnku, kterou nebylo lehké na jaře sehnat. Slaměnka je podzimní kytička, a tak se k tomu přidává i symbol Tvého přijatého příjmení. Nevím, jestli jste do vazeb používali vrbu, to si už nepamatuji, ale ta je symbolem zdraví a mládí, bolest odstraní a krásně proplete všechny symboly…
Procházka mě vede před hráz s topoly, tam, kde před chvílí byly volavky a kde stojí ta lavička. Pamatuješ si ji? Byla jsem tam s Tebou a maminkou snad jen jednou, ale vím, že tě tam Tvoje vnučka brávala na procházky.
Jdu dál, užívám si ranního sluníčka a jinovatky, přítomnost své psí kamarádky i tvoření za chůze. Splétám proutky do malého věnečku pro Tebe, babičko. V lesíku do něj zasunu zavřené sněženky a přidám větvičku s lískovými jehnědami. Doma k němu jen přiložím ty křehké suché kvítky, které jsou pro mě tím velkým a důležitým symbolem. Měla jsi ráda květiny, ale neznám tu Tvoji nejoblíbenější, a proto Ti, babičko, nedám růži ani karafiát. Neutrhla jsem je, nevypěstovala, nenašla. Nemám k nim takové pouto jako k té droboučké slaměné podzimní kytičce – Podzimce.
Sbohem, babičko. Měj se tam krásně a vezmi si ji s sebou.
PS:
I my děkujeme, že jsi tu byla pro nás. Chybí nám Tvůj úsměv, když přicházíme domů. Byla, jsi pro nás inspirací.