Jsem blázen, to není žádná novinka a myslí si to kde kdo, proto není divu, že jsem se přihlásila opět do všech exkurzí co to šlo, byť jen v Čechách. S botanikou to ale myslím vážně, domnívám se v to. Sice tuším, že rozdíly typu jaké to má chloupky a jak jsou položené a na základě…
Tak po dlouhé době zpět. Kde vlastně? Laborky dokáží být peklem i rájem, vypadá to, že teď jsou mým posláním a mou cestou? Nevím. Zdá se mi, že jsem zmatená a nevím, co chci. Kvůli koronavirové situaci se nám posunuly Biochemické laboratoře z března na červenec. Už sama tato změna napovídá, že to bude jiné a…
Omlouvám se za prodlevu, nějak jsem to asi neodhadla a začala se mi kupit práce do školy, kolem školy a podobně a už ani nevím, kde jsem skončila. To, že jste o mě dlouho neslyšeli, ale ovšem neznamená, že jsem se nudila a neužívala si karantény. Co to vlastně znamenalo? Lidé si dosti často myslí,…
Víte, jak se baví opuštěný bio-chemik na okraji sněhem zasípaného ledovcového jezera, který čeká na své bláznivé kolegy, zda-li se vrátí z šíleného treku do kopce zhruba pod úhlem 75-85° a přímo nad popraskaným sněhem zasypaným ledem jezera, kde ani nevím, kde začínalo a kde končilo? Nevíte? Tak se podívejte na fotku. Tento biolog-chemik vytáhne…
Slyšeli jste už o mém nejsilnějším zážitků z raftů na Alpské exkurzi? Jak soused říká: „Nevadí, jaký zážitek je, jestli je kladný nebo záporný, hlavně že je silný! Prý dostaneme zpestření zoologické exkurze v podobě splutí jedné z nejkrásnějších rakouských alpských řek. Na raftech jsem snad nikdy nebyla, tak to bylo moje poprvé! Dojeli jsme na místo a…
Intuice maminky asi mají i něco do sebe. Prý klesne cena peněz a buhví co ještě… Na tento popud si pořizuji po dvou letech slintání a snění foťák a jen doufám, že mě nezruší Erasmus a že ho vracet nebudu muset, jelikož veškeré jmění jsme doplnila penězi z Erasmu. A jupí! V pátek mi přišel milášek!…
Mě to přijde, že jsme v nějakém divném virtuálním světě? Připomíná vám to také Hladové hry (Hunger games), Divergence, nebo cokoliv takového? Já teda víc příběhů o umělých společenstvech vsazených do reality neznám, ale dost mi to připomíná. Rozdílem snad může být jen to, že se tu alespoň doufám nezabíjíme, ale malé potvůrky říkající si…
Babičko, má zlatá babičko. V říjnu jsi mi ještě slibovala k narozeninám pekáč buchet a teď jsi se vydala k moři? A sama? Já bych s Tebou ráda jela, klidně jako tlumočník/překladatel. Vždyť jsi to takhle poslední léta dělala, brávala jsi nás k moři, abychom Ti dělali společnost a překládli. Začátkem minulého léta jsi byla s naším koníčkem Toničkem a Lůcou…
Víte co bolí? Vědomí, že rodina se k vám nezná. Já mám veliké štěstí a mám tu nejlepší rodinu, ale jiní takové štěstí nemají a já se jen ptám proč? Co sakra udělali? Neudělali vůbec nic špatného a právě to je asi ten důvod, proč na ně jejich blízcí zanevřeli. Nepochopitelné co? Měla jsem kamaráda. V létě…
Tak a jedu domů! Maminka se zděsila, když pro mě do Budějovic přijela a jen nevěřícně kroutila hlavou. Ale proč? No, když po půl hodině jsem zvládla naplnit celou multiplu a ještě následující hodinu, jsem se snažila do ní vecpat i zbytek věcí, které se po úklidu kolejního pokojíčku ještě objevily, maminka už rezignovala k telefonátu…