Víte co bolí? Vědomí, že rodina se k vám nezná. Já mám veliké štěstí a mám tu nejlepší rodinu, ale jiní takové štěstí nemají a já se jen ptám proč? Co sakra udělali? Neudělali vůbec nic špatného a právě to je asi ten důvod, proč na ně jejich blízcí zanevřeli. Nepochopitelné co? Měla jsem kamaráda. V létě…
Tak a jedu domů! Maminka se zděsila, když pro mě do Budějovic přijela a jen nevěřícně kroutila hlavou. Ale proč? No, když po půl hodině jsem zvládla naplnit celou multiplu a ještě následující hodinu, jsem se snažila do ní vecpat i zbytek věcí, které se po úklidu kolejního pokojíčku ještě objevily, maminka už rezignovala k telefonátu…
Tak jo, zkusíme to nějak vymyslet. Rodiče mi za každou cenu chtějí stáhnout z kolejí a co hůř, nepustit mě zpátky do Budějek. Ale já tam mám svého nejlepšího přítele! Mým přítelem se měl stát na několik měsíců mikroskop Olympus, ale co čert nechtěl? Držím se zuby nehty. Já tu prostě zůstanu! Ne? No, vlastně asi…
Poslouchám písničky. Vážně? Ano, poslouchám, když potřebuji zvednout náladu a mám malinký prostor mezi učením. Tuhle jsem narazila na nějaké relaxační a hrály tam píšťalky. Píšťalky, tak říkám indiánské národní flétně Solyanka. Též jsem našla a toužebně jsem poslouchala pikové flétny, ale když jsem se tak ze srandy koukala na Google, tak cenově a také…
Vím, smysly už jsou otupené, a aby ne. Vždyť toho už je moc na samotnou holku. Většina zkoušek za mnou, ale také jich mám pár před sebou. Ztráta milovaných a známých a na věky věků zakopaná nad učivem, sama daleko od blízkých. Bez prázdnin a chvilky oddechu. Volno znamená 1-2 dny, kdy si řeknu, že…
Aj. Zprávy jsem nezvládala sledovat a tak víc než, že záhadný a zákeřný virus, který se šíří světem, nevím. Je to dobře nebo špatně? Ráno se dozvídám, že už je potvrzená nákaza koronavirem i v Linci a strachuji se, abych neměla problém se tam dostat, nebo spíš přejet hranice zpět. Opět to byl jen planý…
Chci do Nepálu! Nevím, zda-li to vyjde letos, ale v budoucnu určitě. Další bod do seznamu, kam se chci podívat. Ale proč? Vlastně ani nevím, kde jsem k tomu přišla. Možná jsem viděla na facebooku reklamu na značku Thao, nebo to rovnou bylo upozornění na knížky? To je jedno. Rozklikla jsem si to a našla…
Jsem v celku pečlivá a poctivá, a tak si když přijde na věc nedokážu nikterak při zkoušce vypomoci a testuji své osobní znalosti. Jde to, většina lidí mi i v tom pomáhá a vychází mi vstříc, když se něco nepovede. Ale…? Přehoupla jsem se přes všechny povinné zkoušky z české strany, už zbývá jen jedna,…
Je na konci zkouškového. Bohudík za to! Ale na jak dlouho? Neříkám konec zkouškového, ale nemyslím tím začátek nového boje? Nevím. Bojím se. Netuším, co chci a nevím, jestli stále držet zatnuté zuby a bojovat, co jen to síly dovolí, nebo to vyřešit nějak alternativně. V neděli při cestě k dm-ku, kvůli internetu v mobilu,…
Heslo, které slýchám doma, pokud se tam vůbec objevím. Teď už ani jezdit domů moc nezvládám. Slovo domov je pro mě jako oraz, odpočinek, chvilka relaxace a hlavně konfort který se bojím využít, když mě hrozí v nejbližších dnech nějakej bubák v Linci nebo i tady v Budějovicích. Místo rčení z bláta do louže, lítám ze zkoušky k zápočtu. Jídlo…