Rubrika: 2019 Papua Nová Guinea

Vstáváme brzo, brzičko, dřív než vyjde sluníčko… abychom se stihli nasnídat, zvednout kotvy a vyplout na cestu do hor.

Je tu smutno a prázdno, většina Papuánců už odjela. Mrzí mě, že se ti dva se mnou nerozloučili, ale no budiž…

Tak je to tady. Den D! Přišel čas prezentaci. Od devíti od rána běžely dva bloky dopolední a odpolední, kde jsme každý odprezentoval svůj projekt a obhájil před posluchači. Účelem celého projektu bylo si vyzkoušet v reálu, jak to chodí ve vědě, naučit se pracovat v týmu a sbírat data, zpracovat to všechno a odprezentovat…

V šest hodin ráno vytahuji hlavu z písku, možná to vypadá, že jsem se v noci převtělila na pštrosa, ale to bych asi na Papue byla rarita, což v podstatě už jsem, když mám světlou kůži. Tudíž asi ne, asi jsem trochu změnila preference ze stromu na pláž? Dělají to klokani? To asi ne… Ale…

Jej a je to tu zase, musíme vstávat brzo, jelikož pojedeme na výlet na Manam Ireland, stále aktivní sopku. Jelikož jsme měli být v sedm třicet připraveni k odjezdu, přivstala jsem si o pár minut a šla jsem si sednout na strom nad moře. Čekala jsem, jestli uvidím východ slunce a taky, že jo, jen…

Tak dneska na nás opět čekala práce a jenom práce, ale naštěstí moc pomohl Conor, který nám defakto udělal celou statistiku.

Nástrahy pralesa, či co nás žralo ve Wanangu. Také se to tak dá nazvat.

Wow. Zajimavé, jen jsme tam byli, jen tak krátce, tak deset minut.

A je! Včera jsem šla spát kolem půl páté ranní a ne proto že bych chtěla, ale že jsem si myslela, že konečně dodělám poslední kolonky do tabulky na statistiku. No, nezvládla jsem to.

Je sobota, deset hodin ráno a my čekáme, až nás někdo odveze do Manangu. Papuánci moc časy neřeší a tak není náhoda, že jsme odjeli až před jedenáctou.