Tak a jedu domů! Maminka se zděsila, když pro mě do Budějovic přijela a jen nevěřícně kroutila hlavou. Ale proč? No, když po půl hodině jsem zvládla naplnit celou multiplu a ještě následující hodinu, jsem se snažila do ní vecpat i zbytek věcí, které se po úklidu kolejního pokojíčku ještě objevily, maminka už rezignovala k telefonátu…
Vím, smysly už jsou otupené, a aby ne. Vždyť toho už je moc na samotnou holku. Většina zkoušek za mnou, ale také jich mám pár před sebou. Ztráta milovaných a známých a na věky věků zakopaná nad učivem, sama daleko od blízkých. Bez prázdnin a chvilky oddechu. Volno znamená 1-2 dny, kdy si řeknu, že…
Jsem v celku pečlivá a poctivá, a tak si když přijde na věc nedokážu nikterak při zkoušce vypomoci a testuji své osobní znalosti. Jde to, většina lidí mi i v tom pomáhá a vychází mi vstříc, když se něco nepovede. Ale…? Přehoupla jsem se přes všechny povinné zkoušky z české strany, už zbývá jen jedna,…
Je na konci zkouškového. Bohudík za to! Ale na jak dlouho? Neříkám konec zkouškového, ale nemyslím tím začátek nového boje? Nevím. Bojím se. Netuším, co chci a nevím, jestli stále držet zatnuté zuby a bojovat, co jen to síly dovolí, nebo to vyřešit nějak alternativně. V neděli při cestě k dm-ku, kvůli internetu v mobilu,…
Heslo, které slýchám doma, pokud se tam vůbec objevím. Teď už ani jezdit domů moc nezvládám. Slovo domov je pro mě jako oraz, odpočinek, chvilka relaxace a hlavně konfort který se bojím využít, když mě hrozí v nejbližších dnech nějakej bubák v Linci nebo i tady v Budějovicích. Místo rčení z bláta do louže, lítám ze zkoušky k zápočtu. Jídlo…
Ach jo. Mě to nebaví (či baví, ale nemám čas si to uvědomit)! Začala jsem semestr, jako všichni v mém programu, 9. září a od té doby se téměř bez přestávky na něco učím, či něco zpracovávám. A když toho máš tolik, proč něco nezrušíš? No, ráda bych. Možná ráda vyměním něco z povinných předmětů za…