Juj. Paráda! Jak to, že jsem nešla dříve? Vydala jsem se poprvé a naposledy vyzkoušet brýle a šnorchl než je zabalím do krosny a úplně úžasný zážitek. Nasadila jsem brýle, namontovala na ne šnorchl a plácla jsem sebou do moře. Chvilku jsem viděla jen vodní trávu a odpadky, ale po chvíli mě to odválo nad…
Tak přišla na radu zasloužená odychovka a loučení s Nagadou… Oh, ne. Bude se mi stýskat, ale je třeba se vrátit do reality a dohnat co se nestihlo.
Tak aby toho nebylo málo ani moc, tak už jeden z posledních deníkových záznamů…
“Budeš sing-sing?” Ptá se už po několikáté Kenet. Nevím! Uvidíme. A ty budeš? Asi jo.
Je tma. Obloha plna hvězdiček. Srpek měsíce nám svití na cestu, když v pět hodin vyrazíme s Boneem na nejbližší kopec. Není to sice nejvyšší hora Mt. Willhelm kam se vydalo sedm statečných, ale stejně je to nejspíš můj životní rekord v nadmořské výšce 3900 metru nad mořem. Jsem asi rada, že jsem vzdala výšlap…
Sice sem na Papuu Novou Guineu přišlo křesťanské osvícenství v minulém století a zvyky se rapidně mění, stále existují staré legendy, mýty a pověry, které berou v určitých provinciích smrtelně vážně.
Pomóóóóóc. Jsem totálně utahaná a už nemůžu udělat ani krok. Po sedmi hodinové jízdě zábavným parkem, kde nás to pořádně naklepalo jako řízky a vyudilo kouřem a popelem jako ryby – tudíž řízko-ryby? Se sotva půlhodinovou přestávkou u výkladu zavazadel, trmácíme se pralesem do kopce k jezeru. Kopec to není nějak zvláště náročný, ale když…
Dlouho mě vrtalo hlavou, jak to vlastně je s dotací našeho výletu na Papuu Novou Guineu a jaká je vlastně selekce papuánských účastníků a ucelené odpovědi jsem se dočkala až v horském přístřešku na cestě na Mt. Wilhelm, nejvyšší horu Papui…. O výběru studentů jsem se nějak tak dozvěděla třeba od Eddy? Prý psali motivační…
Také velice zajímavá tématika…
O zvycích kolem resortu u Manamu jsem dostala celkem zajímavou přednášku od místní učitelky, se kterou jsem se šla projít na trh pro manga a pak mi večer dala u ohně bilomy.