Tak a jedu domů! Maminka se zděsila, když pro mě do Budějovic přijela a jen nevěřícně kroutila hlavou. Ale proč? No, když po půl hodině jsem zvládla naplnit celou multiplu a ještě následující hodinu, jsem se snažila do ní vecpat i zbytek věcí, které se po úklidu kolejního pokojíčku ještě objevily, maminka už rezignovala k telefonátu…
Vím, smysly už jsou otupené, a aby ne. Vždyť toho už je moc na samotnou holku. Většina zkoušek za mnou, ale také jich mám pár před sebou. Ztráta milovaných a známých a na věky věků zakopaná nad učivem, sama daleko od blízkých. Bez prázdnin a chvilky oddechu. Volno znamená 1-2 dny, kdy si řeknu, že…
Ach jo. Mě to nebaví (či baví, ale nemám čas si to uvědomit)! Začala jsem semestr, jako všichni v mém programu, 9. září a od té doby se téměř bez přestávky na něco učím, či něco zpracovávám. A když toho máš tolik, proč něco nezrušíš? No, ráda bych. Možná ráda vyměním něco z povinných předmětů za…