Intuice maminky asi mají i něco do sebe. Prý klesne cena peněz a buhví co ještě… Na tento popud si pořizuji po dvou letech slintání a snění foťák a jen doufám, že mě nezruší Erasmus a že ho vracet nebudu muset, jelikož veškeré jmění jsme doplnila penězi z Erasmu. A jupí! V pátek mi přišel milášek!…
Mě to přijde, že jsme v nějakém divném virtuálním světě? Připomíná vám to také Hladové hry (Hunger games), Divergence, nebo cokoliv takového? Já teda víc příběhů o umělých společenstvech vsazených do reality neznám, ale dost mi to připomíná. Rozdílem snad může být jen to, že se tu alespoň doufám nezabíjíme, ale malé potvůrky říkající si…
Babičko, má zlatá babičko. V říjnu jsi mi ještě slibovala k narozeninám pekáč buchet a teď jsi se vydala k moři? A sama? Já bych s Tebou ráda jela, klidně jako tlumočník/překladatel. Vždyť jsi to takhle poslední léta dělala, brávala jsi nás k moři, abychom Ti dělali společnost a překládli. Začátkem minulého léta jsi byla s naším koníčkem Toničkem a Lůcou…
Víte co bolí? Vědomí, že rodina se k vám nezná. Já mám veliké štěstí a mám tu nejlepší rodinu, ale jiní takové štěstí nemají a já se jen ptám proč? Co sakra udělali? Neudělali vůbec nic špatného a právě to je asi ten důvod, proč na ně jejich blízcí zanevřeli. Nepochopitelné co? Měla jsem kamaráda. V létě…
Tak a jedu domů! Maminka se zděsila, když pro mě do Budějovic přijela a jen nevěřícně kroutila hlavou. Ale proč? No, když po půl hodině jsem zvládla naplnit celou multiplu a ještě následující hodinu, jsem se snažila do ní vecpat i zbytek věcí, které se po úklidu kolejního pokojíčku ještě objevily, maminka už rezignovala k telefonátu…
Tak jo, zkusíme to nějak vymyslet. Rodiče mi za každou cenu chtějí stáhnout z kolejí a co hůř, nepustit mě zpátky do Budějek. Ale já tam mám svého nejlepšího přítele! Mým přítelem se měl stát na několik měsíců mikroskop Olympus, ale co čert nechtěl? Držím se zuby nehty. Já tu prostě zůstanu! Ne? No, vlastně asi…
Poslouchám písničky. Vážně? Ano, poslouchám, když potřebuji zvednout náladu a mám malinký prostor mezi učením. Tuhle jsem narazila na nějaké relaxační a hrály tam píšťalky. Píšťalky, tak říkám indiánské národní flétně Solyanka. Též jsem našla a toužebně jsem poslouchala pikové flétny, ale když jsem se tak ze srandy koukala na Google, tak cenově a také…
Aj. Zprávy jsem nezvládala sledovat a tak víc než, že záhadný a zákeřný virus, který se šíří světem, nevím. Je to dobře nebo špatně? Ráno se dozvídám, že už je potvrzená nákaza koronavirem i v Linci a strachuji se, abych neměla problém se tam dostat, nebo spíš přejet hranice zpět. Opět to byl jen planý…
Chci do Nepálu! Nevím, zda-li to vyjde letos, ale v budoucnu určitě. Další bod do seznamu, kam se chci podívat. Ale proč? Vlastně ani nevím, kde jsem k tomu přišla. Možná jsem viděla na facebooku reklamu na značku Thao, nebo to rovnou bylo upozornění na knížky? To je jedno. Rozklikla jsem si to a našla…
Nevím, mám dojem, že asi ne každý to pochopil a už vůbec netuším, jestli ti, kteří si to myslí, četli všechny mé příspěvky z Papui od začátku, kde by se určitě mělo v nějakém článku najít, kde se vlastně naše pralesní pracovní jména vzaly. Opice neboli Ivan. Opice, protože v rámci našeho projektu lezl pro…