Druhý den z rána jsme odjeli k babičce do Orlandie. Jméno města vypadá jako z pohádky, či filmu a mě tak i chvilkami přišlo. Nádherný park, na který jme bohužel neměli čas si ho důkladně projít (chvátalo se na oslavu) a byla jsem blíže k přírodě. Jak jsem zmínila, hned večer jme šli na dětskou oslavu narozenin k sestřenici Isi. Zajímavé! Vytrhla mě Isa s její druhou sestřenicí, jestli se nechci projít… To si pište, že jsem chtěla. Jelikož se schylovalo k večeru, vzal nás její strýc na otevřeném voze na projížďku a pak jsme šli projít koleje. Nádhera a co teprve stmívání, super.Měla jsem dojem, že to byl asi nejodvážnější krok a největší dobrodružství za zády host rodičů (byly až příliš opatrní).
Ještě jeden den, který se mi tam moc líbil a je velkým zážitkem, když jsme šli na procházku s malou sestřenicí a psem kolem bloku a začalo pršet. Děvčata samozřejmě byla vyděšená, že budou mít po účesu, zalezla pod střechu nemocnice. Prohlásila jsem, že pár kapek neublíží, že jsme z cukru, ale ten pohled, ten řekl své. Tatínek se hodně snažil, tak se poddal a šel se mnou. Zmokli jsme, ale nebylo potřeba sprchy. Dokonce v dešti jsme utrhli opět nějaké ovoce? Zajímavé, mám na fotce. Isa se mě potom snažila přesvědčit, že musím znovu pod teplou sprchu, ale to jsem odmítla. Byl to teplý déšť, jen jsem se osušila a vzala jiné tričko. Nevím, co s tím tolik nadělají.