V prvních dvou dnech dominovaly párty s přáteli, kde jsme trávili většinu dne a kde se všichni divili, že se Portugalsky umím jen dobře usmívat a sem tam jsem i něco málo rozuměla, pokud se tedy mluvilo přímo ke mně, nebo k určité věci. Zároveň kromě záplavy lidí, kteří mi zahrnovali pusinkami a objetím a vůbec jsem netušila, co jsou zač, začala má nová hra s Fláviem. Od toho okamžiku jsem každý den dostávala něco abych ochutnala, zkusila a ostatní mě bedlivě sledovali jaká se dostaví reakce v mém obličeji. Kromě věcí, co někde splašili a zkoušeli mi je dávat na ochutnání, přičemž mi sem tam někdo řekl, že ta i ona potravina není vůbec dobrá, ale ať to vyzkouším mě dost fascinovalo ovoce. Pomalu každý den jsme chodili nakupovat a snad nikdy mi neopomněli vzít sebou, obzvláště když při první návštěvě supermarketu jsem prostála snad půlhodiny nad ovocem a zeleninou s otázkami: Co to je? Jaké to je? A co je tamto? Smáli se, a já se jim nedivím. Některé plodiny jsem dosud znala jen z obrázků, nebo přidaných esencí v jogurtech a tak… Mám dojem, že jsem se časem stala dost velkým podivínem a to obzvláště v parcích a na ulicích, kde jsem sbírala kde co a ptala se jestli se to dá jíst a zda-li se jedná o ovoce, nebo oříšek.
