Měly na sobě čelenky, kroje a byly pomalované, tak se dobře daly poznat. Konečně jsme vystoupili z auta a to byla teprve podívaná. Jednotlivé provincie se dostávaly pomalu do nějakých oplocených prostor a na příjezdové cestě už ukazovaly, ke komu patří. Každá skupina měla své tradiční oblečení, amulety, hudební nastroje, pomalované obličeje a svoji choreografii Vůbec se to nedá přirovnávat k Sing singu ve Wanangu, kde pořád tancovali jedno a to samé a kvíleli nějaké písničky osm hodin a kolem sebe měli omotané vánoční řetezy na stromeček a sem tam nějakou tu čelenku, aby se neřeklo. Tady to tak nebylo. Všude to překypovalo snědými tvářemi v pestrobarevných oděvech. Někteří měli dost bohaté oblečky: Třásňové sukýnky, řetezy z mušliček nebo z korálků a přívěsky s Pendula edule. Na hlavě měli čelenky, někteří měli v rukách s náramky i bubínky kundu. Jiné provincie kladly větší důraz na čelenky a na malby v obličeji a tak na sobě většinou měly jen něco na způsob turbanu ale kolem boku (nebo spíš něco jako látkovou plenu) a na nohách třeba bílé třásně. Dost to vypadalo, že jsou nazí, i když nebyli. Člověk se tu nenudil, každé představení a každá skupina originál a nemohla jsem se na ně vynadívat. Bylo to moc krásné… Ty lidi se dokonce jakoby sami fotili a tak mám i nádherné obrázky.
Po tlačenici do oploceného prostoru jsme se hned vydali omrknout stánky a obchodníky. Hned jsem si koupila papuánskou tuniku (takové šaty) modré barvy s ornamenty a želvičkami. Opodál jsem získala ještě korálky, které jsem se rozhodla postupně nakupovat jako dárky domů spolu s tím, že budu schovávat jedno kinové mince. (Mimochodem, svoji první kinovku jsem si dala na gumičku a nosím ji na krku jako řetízek, jelikož je to mince s dírou uprostřed a pěkně disainovaná). Mám odtud ještě mušličkové náušnice, takže ještě tašku a můžu se vydávat za papuánku. Nebo nemůžu? Asi se musím ještě opálit, abych tak vypadala…. Výškově by asi problém ani nebyl. Lidé z Highlands jsou asi podobně vysocí.
Užívala jsem si to ve velkém. Byla to pastva pro oči. Většinou jsem se držela našich holek a kluci jako Wins, Casi, Gabriel apod. kolem nás kroužili jako draví supy, aby nám zajistili bezpečí. Co si budeme povídat… Bílá pusa může přilákat docela velké nebezpečí a obzvlášť, pokud je to holka…
Na závěr jsem šla s Emmou, ta mi koupila rýži v banánových nebo ságových listech. A já si koupila na památku plátno s pěknými obrázky (asi dost lidi od nás si pořídilo nějaký obrázek).
