Aj. Zprávy jsem nezvládala sledovat a tak víc než, že záhadný a zákeřný virus, který se šíří světem, nevím. Je to dobře nebo špatně?
Ráno se dozvídám, že už je potvrzená nákaza koronavirem i v Linci a strachuji se, abych neměla problém se tam dostat, nebo spíš přejet hranice zpět. Opět to byl jen planý poplach. Po týdnu nám píší povinné opatření z Lince a ne, nic tam naštěstí není. Píší, že dosud nebyl zaznamenán žádný případ v Linci, ale pokud by jsme začali na sobě pociťovat únavu, začali bychom kašlat a mít teplotu, tak ať urychleně vypadneme z univerzitního kampusu.
Pšš. Já sice poslouchám co se kolem mě děje, ale nebojím se. Jedu do Rakouska, do Londýna na prodloužený víkend a úplně s klidnou hlavou, nic si z ničeho velkou hlavu nedělám. Vždyť se i sestra vyjádřila jasně. Nebudeme to řešit, když nám lidi vykoupí jídlo tak budeme postupovat tak, že se semkneme u nás a začneme vyjídat spíž, když už tam nic nebude tak máme králíky, až sníme králíky je tam morče, když už ani to nebude, máme dva kohouty, dva psy, kocoura, andulku (ne mě, ale papouška) a pak už zbude jen ta čudla v jezírku, když to ani pak nepřejde, tak budeme pokračovat se senem a pšenicí, žádný stres, jídla je dost. Vlastně ještě máme i granule pro kočku, psy a ryby a zrní pro Zelího (anduláka).
