Noc bez věčného vlakového hopsání! Konečně! Ale vstávat se nám vůbec nechce. Časový posun je znát a vyčerpanost z cesty dělá své. Vždycky, když si začínáme na místní časový posun zvykat a odpočineme si od dlouhé cesty vlakem, tak nás to čeká nanovo. Při každé zastávce štelujeme hodinky alespoň o 2 hodiny. Tedy já nemusím, hodinky jsem si nevzala a telefon pořád tvrdošíjně lpi na původním českém čase. Prostě nastavování a hlídání času je na Laurentovi! Nedovedete si představit tu parádu alespoň pár týdnů nebýt otrokem času. S naším hostitelem jsme si totiž domluvili na buzení již v 9 hodin místního času, což je asi ve 3 hodiny ráno u nás doma.
Ilya s manželkou Dášou musel už před desátou jet do práce a tak na pár minut zůstáváme sami doma s jeho synem a dvěma morčaty. Ale to dlouho netrvá, jelikož autobus do města nám odjíždí přibližně v 10:25. Laurent se musel přimět vykopat z postele, rozlepit oči a rychle se připravit, abychom mohli vkročit do ulic.
Autobus nás odváží do města, na zastávku téměř před centrálním tržištěm. Zde se procházíme hodiny, než se nám podaří si něco ulovit k snídani. Oba fotím, natáčíme videa. Na tržišti a obchodech prohlížíme všechny dostupné potraviny, koření. Stojíme nad rybami mořskými i sladkovodními a jinou vodní i suchozemskou žouželí. Já jsem přímo v Jiříkově vidění nad stánkem s bylinkami a přírodní lékárnou. Snažím se rozšifrovat druhy čajů, medicinální houby a jiné produkty. Objevuji kandované borovicové šištičky, celkem dlouhou dobu přemýšlím, jestli jsou k jídlu, nebo do čaje. Laurent se odhodlává a kupuje k ochutnání malé balení šištiček napíchnutých na špejli – jsou doopravdy skvělé! Z borovic kromě šišek, jsou k mání piniové oříšky, slupky z piniových oříšků, pryskyřice a spousta dalšího.
Po potravinovém trhu rychle probíháme i nákupák. Zde Laurent objevuje Newtonovy kuličky, které kupuje jako dárek pro děti hostitele (ale pokud by je nemusel sebou nosit, tak si myslím, že by si je, hračička, koupil také). A vyrážíme dále do města směr židovská synagoga. Zvenku vypadá jako muzeum, nebo nějaký úřad a divím se, kam mne to Laurent táhne. Vnitřní prostory byly rekonstruovány. Během chvilky získáváme dva osobní průvodce. Nejdříve hlídač nás provádí patrem až do modlitebny a pak starší paní se zajímá, co nás sem přitáhlo a odkud jsme a chce nám vše ukázat, povídá o tom, jak to u nich chodí, že jsou spíše netypickou moderní synagogou. Mají modlitební místnost, ale prý spíše funguji s různými kluby pro různé věkové kategorie, kde se schází lidé a podnikají spolu různé aktivity. Například v podkroví je mládežnický klub, který je veliký a útulný, kde mají velkou mapu s fotkami a špendlíky v místech, které mládežnický klub navštívil.
Po prohlídce nás nohy nesou městskými uličkami obklopenými starými dřevěnými domy s krásně zdobenými okenicemi k pravoslavnému kostelu a dále k bývalé šlechtické rezidenci.
Nakonec jedeme velice starou tramvají po mostě ke katedrále Kazanské Marie. Den završujeme koupačkou v úžasně čisté řece. Vedle nás si hraje a povídá banda mladých kluků. Je příjemné jejich hru pozorovat.
